V předvánočním týdnu 17.12.-23.12. při mši před evangeliem a také ve večerní modlitbě církve zpíváme tzv. Ó antifony, které pocházejí zřejmě ze 6. století, snad z benediktinského kláštera v oblasti Říma.
Dějiny spásy nejsou ničím jiným, než přípravou na příchod Ježíše; naopak Ježíšův příchod je rekapitulací a naplněním všeho: „až se naplní čas pro dílo spásy:Bůh sjednotí v Kristu vše (recapitulare omnia in Christo)“ (Ef 1,10). Velké adventní antifony, nebo také tzv. „Ó antifony“ tuto skutečnost v předvánočním týdnu den za dnem připomínají a opěvují. My se v nich rozpomínáme na to, kým Mesiáš je, a každým dnem silněji voláme: „Přijď“. (zdroj: liturgie)
Poezie těchto "velkých antifon" má hluboký teologický obsah, skrze starozákonní události nás připravuje na slavení Kristova příchodu ve vánočních svátcích. Antifony jsou jakoby ozvěnou volání, které jako hlas celé církve zaznívá dějinami počínaje knihou Zjevení: Amen, přijď, Pane Ježíši (Zj 22,20).
Ó moudrosti, tys vyšla z úst Nejvyššího a od počátku do konce 
pronikáš všechno, celý svět mocně a líbezně řídíš: přijď a nauč nás cestě moudrosti.
Ó Adonai, Vladaři Izraelova domu, ty ses ukázal Mojžíšovi v 
plameni hořícího keře a dals mu na Sinaji zákon: přijď a zachraň nás svou mocnou pravicí.
králové v úžasu zmlknou, tebe budou národy vzývat; přijď a vysvoboď nás a už neprodlévej. 
ty zavíráš, a nikdo neotevře: přijď a vyveď z vězení ty, kdo jsou spoutáni v temnotách a stínu smrti. 
spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo jsou v temnotách a stínu smrti.
Ó králi a touho národů, úhelný kameni, který rozdělené spojuješ 
vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi utvořil z prachu země.
Ó Emanueli, náš Králi a Zákonodárce, očekávání a spáso národů: 
přijď a zachraň nás, Pane, náš Bože.
Zdroj: lumendelumine
