Pobožnost křížové cesty se rozšířila zejména ve středověku, měla nahradit pouť do Svaté země a návštěvu míst spojených s utrpením Krista.
Počet jednotlivých zastavení kolísal. Papež Klement XII. roku 1731 ustanovil jako závazných 14 zastavení (podle františkánské tradice). Někdy se přidává i patnácté, odkazující k velikonočnímu ránu – prázdný Ježíšův hrob.
Během křížové cesty přecházíme od jednoho zastavení k druhému a rozjímáme nad jednotlivými etapami Ježíšova utrpení. Při modlitbě křížové cesty si můžeme uvědomit, že utrpení v našem životě neneseme sami, ale je s námi Ježíš, který utrpení vzal na sebe a provází nás na naší cestě.
