Modlíte se někdy v rodině? Někdo ano, to vím. Mnozí mi ale řeknou: jak?
Přece stejně jako ten celník, to je jasné: pokorně a před Bohem. Každý na sebe pokorně nechá spočinout Pánův pohled a prosí Jeho dobrotu, aby přišla k nám. A jak v rodině? Zdá se totiž, že modlitba je osobní záležitost a navíc v rodině nikdy není dost příhodného času a klidu... Ano, to je pravda, ale je také otázkou pokory, uznat, že potřebujeme Boha, jako celník. Všechny rodiny potřebují Boha, všechny! Potřebují Jeho pomoc, Jeho sílu, Jeho požehnání, Jeho milosrdenství, Jeho odpuštění. A k tomu je zapotřebí jednoduchosti. K modlitbě v rodině je nezbytná prostota. Společná modlitba „Otče náš“ u stolu je snadná. I modlitba růžence v rodině je velmi krásná a dodá spoustu síly! A také modlitba za sebe navzájem! Manžela za manželku, manželky za manžela, obou za děti, dětí za rodiče, za prarodiče… Modlit se za sebe navzájem. To je modlitba v rodině a modlitba činí rodinu silnou.
(Převzato z: radio vaticana)
