Slavnost Nejsvětějšího srdce Páně se slaví první pátek po neděli Nejsvětější Trojice, slavení tohoto svátku zavedl papež Klement XIII. (r. 1765). Jako závazný pro celou církev ho ustanovil papež Pius IX. (r. 1856). O sto let později vydal papež Pius XII. k výročí ustanovení svátku encykliku nazvanou Haurietis aquas.

Z encykliky Haurietis Aquas (papež Pius XII.)

„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo pronásledování nebo meč? ... Ale v tom všem dokonale vítězíme skrze Toho, jenž si nás zamiloval. Neboť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani knížata ani mocnosti, ani věci přítomné ani budoucí, ani síla, ani výška ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nebude nás moci odloučiti od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, Pánu našem.” (Řím 8,35).

Nic tedy nebrání tomu, abychom se klaněli nejsvětějšímu Srdci Ježíše Krista. Vždyť ono je konkrétním, přirozeným a hluboce významným symbolem nevyčerpatelné lásky, kterou k nám božský Vykupitel neustále plane. Ač toto Srdce již není podrobeno změnám pozemského života, přece žije a tluče. Je nerozlučně spojeno s Osobou věčného Slova a v ní a skrze ni s jeho božskou vůlí. Srdce Kristovo překypuje láskou božskou i lidskou a je nesmírně bohaté na všechny poklady milosti, které náš Vykupitel získal životem, utrpením a smrtí.

Proto je toto Srdce skutečně zdrojem věčné lásky, již jeho Duch vlévá do všech údů jeho tajemného Těla. Srdce našeho Vykupitele tedy jaksi zobrazuje božskou Osobu věčného Slova, a to jeho dvojí - božskou i lidskou - přirozenost. Můžeme v něm spatřit nejenom symbol, nýbrž skutečný souhrn celého tajemství našeho vykoupení. Když uctíváme božské Srdce Páně, ctíme v něm a skrze ně nestvořenou lásku věčného Slova a zároveň jeho lidskou lásku, i všechno jeho smýšlení, cítění a všechny ctnosti. Tato dvojí láska totiž pohnula našeho Spasitele k tomu, aby se za nás a za celou Církev, svou nevěstu, obětoval, jak praví apoštol: „Kristus miloval Církev a vydal sebe samého v oběť za ni, aby ji posvětil, když ji očistil křtem vody v slově života. Tak chtěl sám sobě připraviti Církev slavnou, bez poskvrny, bez vrásek nebo něčeho podobného.”
(Ef 5,25). 


Novéna k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu      Litanie k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu

Další texty k tomuto tématu naleznete na webu pastorace