Tento svátek, který se odedávna slavil ve východních církvích dne 6. srpna, byl rozšířen na celou církev r. 1457 papežem Kalistem III. jako poděkování za vítězství nad saracény u Bělehradu. Odkazuje na evangelní text Lk 9,28b-36:
"Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz jeho tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl v Jeruzalémě podstoupit. Petra a jeho druhy přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když přišli do oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli."
To, že naše vlastní proměnění záleží primárně na Bohu, potom ale i na nás, nám připomíná vyznání a modlitba egyptského igumena Matta el-Meskina:
Ode dneška se slavnostně zavazujeme před Bohem a před křížem našeho Pána Ježíše Krista, že využijeme každou příležitost, abychom uplatnili naše právo na proměnění, skrze moc našeho Pána Ježíše Krista, a použijeme všechno to, čím nás svět a síly této doby temnot pronásledují: smutek, nemoc, soužení, pronásledování, hlad, nahotu, nedostatek, meč, zastrašování. To vše proměníme ke chvále a jásotu, otevřeně ti, Pane vzdáváme díky přede všemi, aby byl oslaven kříž našeho Pána Ježíše Krista a bylo naplněno jeho dílo, jako moc, jež proměňuje naše srdce zevnitř a zvenčí naši tvář a zpěv na našich rtech.
Z knihy Starý a nový člověk v nás
vydalo KNA
