Je správné, že v modlitbě o něco prosíme. Říká nám to i Pán: „Proste a bude vám dáno.“ Takže je správné se modlit za naše potřeby a také prosit o prominutí a odpuštění našich hříchů. To všechno je jasné, ale já cítím velkou touhu říkat jen: „Děkuji.“ A nic víc.
Uvědomila jsem si, že v růženci vlastně chybí modlitba, který by byla pouze ryzím děkováním. Já ji chci napsat. Je pro mne důležitá právě teď. Ale je důležitá i pro řadu jiných lidí a v mnoha jiných situacích. Když máte například za sebou hezký den, už to stačí k tomu, abyste večer děkovali a modlili se tuto modlitbu. Ano, ano. Musím ji napsat, jsem o tom stále více přesvědčená.
Se svolením zpracováno
(a redakčně upraveno)
podle strhující knihy:
Jednou nohou v nebi
Giulia Gabrieliová
vydalo nakladatelství Paulínky
Silné, ale radostné svědectví z deníku a dopisů čtrnáctileté italské dívky, která vážně onemocněla a po dva roky bojovala o život. I když věděla, že její boj bude asi marný, nesly se tyto dva roky ve znamení radosti ze života, umění vidět věci jinak, než je běžně vnímáme, a prohloubení její víry.