Písmo svaté nám často poskytuje dobrou radu, abychom mlčky očekávali svou spásu.
Přijmout všemohoucí Slovo
Aby ve stavu mlčící otevřenosti - tak, jak to prožívali někteří svatí - mohlo být přijímáno všemohoucí Slovo, když sestupuje ze svého trůnu, aby vstoupilo do našeho srdce.
Není snadné toto mlčení zachovávat, neboť zlý drak se je pokouší rušit množstvím myšlenek, aby Bůh v nebi naší duše nenalezl pravý klid. Proto se musíme tím více namáhat, aby v nás Bůh mohl spočinout. V tomto mlčení nesmíme ochabovat.
Silný je ve tvém středu
Nakolik svůj rozum podle možností umlčíme, daruje nám Bůh vytoužený klid. I když naše vlastní mlčení může být jen nedokonalé, nikdy zcela zachovávané, nesmíme proto ve svém úsilí ochabnout. Neboť Pán je může zdokonalit, jak slíbil prorok, když říká: „Neboj se, Sione, nenech své ruce klesnout! Pán, tvůj Bůh, je silný ve tvém středu. On tě zachrání, bude se z tebe radovat a bude mlčet ve své lásce, v jásotu bude plesat nad tebou“ (Srov. Sof 3,14n).
Když Bůh a duše v lásce mlčí
Mlčení lásky, ve kterém se rozum utiší, je podivuhodné a chvályhodné, protože bude mít zkušenost, která ho hluboce naplní. Vždyť víme, že v milujícím prodlévání mlčí oba partneři a láska jim nahrazuje, co nemohou slovy vyjádřit.
Všechny úzkosti dítěte pominou, když je matka vezme do náruče: tehdy už nemyslí na slova a také matka mlčí ve své lásce. Jak nevypověditelné a nevysvětlitelné je ticho, když Bůh a duše v lásce mlčí, když na ni sestoupí jako pramen pokoje, jako líbezný potok. Když z něho, jenž je živý pramen, prýští vody Siloe, když přestanou slova a začnou skutky.
Upraveno podle knihy
Francisca de Osuny Ponoření
(Tercer Abecedario Espiritual)
kterou vydala Amáta M.Wenzlová
