Modlitba Duše Kristova (latinsky Anima Christi) pochází ze středověku, nejstarší záznamy svědčící o jejím užívání pocházejí ze 14. století.
Centrem modlitby je lidství Krista, obětovaného na kříži a v eucharistii. Jeho tělo, krev, duše, voda z boku i jeho utrpení. Modlitebník prosí o své posvěcení, spásu, záchranu, o společenství s Kristem, o ochranu před zlým nepřítelem a o věčný život. Někdy se její autorství chybně připisuje sv. Ignáci z Loyoly, protože ji často užíval a zařadil ji i do svých duchovních cvičení.
Duše Kristova, posvěť mě. Anima Christi, sanctifica me.
Tělo Kristovo, zachraň mě. Corpus Christi, salva me.
Krvi Kristova, opoj mě. Sanguis Christi, inebria me.
Vodo z boku Kristova, obmyj mě. Aqua lateris Christi, lava me.
Utrpení Kristovo, posilni mě. Passio Christi, conforta me.
Dobrý Ježíši, vyslyš mě. O bone Iesu, exaudi me.
Ve svých ranách ukryj mě. Intra vulnera tua absconde me.
Nedopusť, abych se odloučil od tebe. Ne permittas a te me separari .
Před zlým nepřítelem ochraň mě. Ab hoste maligno defende me.
V hodině mé smrti zavolej mě. In hora mortis meae voca me.
A dej, ať přijdu k tobě, Et iube me venire ad te,
abych tě s tvými svatými Ut cum Sanctis tuis laudem te
chválil navěky. per infinita sæcula sæculorum.
Amen. Amen.
Více se o modlitbě Duše Kristova lza dočíst v knížce:
Heiner Wilmer, To jsi můj Bůh? (Paulínky)
Autor bilancuje svých 30 let řeholního a kněžského života a klade si provokující otázky: „Kdo je pro mne Ježíš? Jaký smysl má moje životní volba tváří v tvář nenaplněným snům, samotě či vlastním chybám a utrpení?“ Dobře míněné rady a zbožné fráze nestačí. Heiner Wilmer v knížce uvažuje také o známé modlitbě Duše Kristova a v ní poctivě hledá a také nachází neotřelé odpovědi, o které se lze opřít i tehdy, když ne všechno funguje podle plánů.
