Jestliže dnes navzdory pokrokům biblických věd a jejich rozšíření do nejširších vrstev křesťanského lidu zaznamenáváme jistou neplodnost Božího Slova, je to způsobeno tím, že vůči němu zaujímáme postoj spíše intelektuální než toužící po moudrosti, spekulativní spíše než kognitivní, meditativní spíše než modlitební.
Číst ve víře
Pokud nám má Písmo (bible) zprostředkovat Boží slovo, je třeba do něj proniknout působením Ducha svatého, je nutné číst ho a přibližovat se k němu ve víře, jako ke slovu, které od Boha vychází a k Bohu opět přivádí. Když totiž přistupujeme k Písmu, nemáme hledat nějakou myšlenku nebo rozšíření poznání, ale zavazující vztah mezi námi a Bohem, mezi tím, kdo k nám promlouvá, a námi, kteří posloucháme. Ke slovu máme přistupovat proto, abychom uzavřeli smlouvu. Slovo Boží je slovem života, tj. prostředkem života v Bohu. Bez něho nikdy nedospějeme k tomu, abychom se stali nositeli Kristova života v nás, nikdy nedojdeme k tomu, abychom žili ze samotného božského života Trojice.
Jestliže Bůh promlouvá, tvoří
Výraz „slovo“ (hebrejsky dabar) označuje etymologicky vzato základ věcí, jejich skrytou podstatu. Mluvit znamená vyjádřit to, co se nachází ve věcech, učinit zjevným a účinným to, co v sobě skrývají, tedy jejich nejhlubší dynamickou skutečnost, jejich povolání. Jestliže Bůh promlouvá, tvoří věci, dovoluje jim vynořit se z nicoty; jestliže Bůh dává věcem jméno (srov. Gn 1,5.8), vyhlašuje nad nimi svou vládu, rozprostírá nad nimi svou moc, dovádí je k naplnění jejich vlastního povolání, protože jeho slovo je účinné, nevrací se zpět bez užitku (Iz 55,10–11 a Gn 1,1–31).
Boží slovo není kniha, ale skutečnost, která v sobě obsahuje život
Podle židovského pojetí, tak odlišného od našeho běžného uvažování vycházejícího spíše z řecké kultury, je Boží slovo vždy účinné a mocné, nestojí v protikladu k činnosti, ale naopak, zahrnuje činnost v sobě jako svou konstitutivní součást.V Písmu tedy nenacházíme traktát o životě, člověku a jeho dějinách, ale hlubokou realitu toho všeho, svrchovanou Boží moc, projevenou a přítomnou v těchto skutečnostech.
Boží slovo není kniha nebo sbírka knih, ale semeno (Mt 13,19), skutečnost, která v sobě obsahuje život (Dt 32,47) a tento život rozvíjí, dokud nevytvoří velký strom Království. Raší v dějinách lidstva i v osobním životě každého člověka, roste a naplňuje skutečnost novou přítomností. Posvěcuje tím, že živí a dává pokrm každému, kdo je přijímá, a osvěcuje člověka, protože zjevuje tajemství věcí takovým způsobem, že uděluje moudrost prostým (Žl 119,130) a samotné věci přivádí k jejich konečnému završení (srov. Jan 17,17;..).
Se svolením převzato z knihy
Enzo Bianchi Modlit se Boží slovo
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
