V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem v živé farnosti a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Ale přesto jsem prožíval úzkost a pocity viny.
Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce. Řekl jsem mu: “Potřebuji osobní modlitbu, ale nenalézám na ni čas.
Nevím, co mám dělat.” Ještě dnes si pamatuji na jeho úsměv, když se mě zeptal: “Proč?” “Protože mám mnoho práce”, odpověděl jsem.
“Co vlastně děláš, jakým činnostem se věnuješ?” Začal jsem jmenovat všechny aktivity, které jsem měl, ale během vyjmenovávání mě zastavil a řekl:
“Vidím, můj bratře, že máš spoustu práce, a proto ti nestačí modlit se třicet minut, ale šedesát minut.” Na tohle mě musel můj duchovní vůdce upozornit.
V duchu jsem doufal, že mě povinnosti modlitby zprostí, ale místo úlevy mi doporučil, abych se modlil ne třicet, ale šedesát minut.
Potom pokračoval: “Pro koho pracuješ?” A já jsem velmi jasně řekl: “Pro Ježíše.” A on mi odpověděl:
“Ježíš nepotřebuje tvoji práci, on potřebuje tebe.”
Se svolením zpracováno podle knihy:
Elias Vella, Ježíš - lékař duše i těla,
kterou vydalo KNA
upraveno podle webu pastorace
