Jak dospět k neustálé modlitbě srdce a co nám o tom říká Ježíš?
Modli se ve skrytosti ke svému Otci
Kristus nám toho ohledně modlitby moc neříká - máme jít do své komůrky, ztišit se zavřít dveře a modlit se ve skrytosti k Otci, tedy nechat ze svého srdce vyplavit všechny starosti, které nás obtěžují, ať už právem, nebo neprávem. Zdůrazňuje ale důvěru a vytrvalost: je třeba prosit a hledat, tlouci a hlavně se nikdy nenechat odradit a unavit. Jako příklad takové vytrvalosti nám staví před oči neodbytného přítele a nespravedlivého soudce - je třeba se neodbytně modlit:
Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lk 11,5-13)
Dokonce je třeba Boha obtěžovat a trápit ho:
Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“ A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk 18, 1-8)
Modlitba důvěry přenáší i hory
Vidíme sílu obrazů, které Ježíš používá a zároveň Otcovu dobrotu, když se nechá obměkčit podle důvěry, se kterou se k němu člověk modlí. Tato vytrvalost je spojena s vírou a důvěrou - modlitba plná důvěry dokáže přenášet hory a morušovníky:
Mějte víru v Boha. Amen, pravím vám: kdokoli řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám říkám, věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít. (Mk 11,22-24)
Kdybychom opravdu prosili o dar neustálé modlitby, Bůh by nám ho neodmítl. Taková modlitba je čistě Boží dar, který můžeme dostat, pokud budeme vytrvalí v pravidelné každodenní modlitbě a v Ježíšově modlitbě. Můžeme se celá léta namáhat dosáhnout ustavičné modlitby, a pak je nám jednoho dne dána, aniž bychom věděli jak a proč – je to Boží dar.
Upraveno podle knihy
Modlitba srdce od Jeana Lafrance
kterou vydalo KNA
