Pro mnohé z nás (laiků), kteří máme nepravidelný každodenní život, je lepší nedělat si ohledně breviáře přílišná předsevzetí, ale přesto s ním zůstat v kontaktu.
Často se nám nedostává času
Při breviáři se modlí náš lidský čas. Církev jakoby pokryla čas šatem utkaným z Božího slova. Ale často se právě nám nedostává času, abychom ho znovu odívali do tohoto nádherného šatu. Náš čas už nám nepatří a jen nepatrná menšina z nás může harmonicky rozložit jednotlivé modlitby breviáře do celého dne. Důvodem, proč si tak často nerozumíme s breviářem, je to, že k němu chceme přistupovat stejně jako ti, kteří na něj čas mají.
Nedělat si ohledně breviáře přílišná předsevzetí,
ale přesto s ním zůstat v kontaktu
Téměř vždy, když jsme pocítili hlad po modlitbě církve, rozhodli jsme se pravidelně se modlit určitou část breviáře: ranní a večerní chvály nebo kompletář. Realita ale bývá jiná: život všechno zpřevrací a změní, takže se k ranním chválám dostaneme až v pravé poledne a ke kompletáři uprostřed noci.
Myslím, že pro mnohé z nás, kteří máme nepravidelný každodenní život, je lepší nedělat si ohledně breviáře přílišná předsevzetí, ale přesto s ním zůstat v kontaktu. Máme volnou čtvrthodinku a je devět hodin? Pomodleme se ranní chvály. Cestujeme tři hodiny vlakem? Pomodleme se nešpory. Vezměme si ranní chvály, nešpory či kompletář, i když si nejsme jisti, že je dokončíme. Postupujme klidně, ruku v ruce s celou církví, od srdce k srdci s Kristem, od srdce k srdci se světem.
Zůstaňme u verše, který nás oslovil
Jestliže naše duše najde v nějakém verši studnu živé vody, zůstaňme u něj, nechme duši, aby se napila. A nebudeme-li moci modlitbu dokončit, vzpomeňme s láskou na ty, kteří ji díky svému povolání v klauzuře dokončí.
Se svolením zpracováno (a redakčně upraveno) podle knížky:
Člověk mezi vírou a ateismem
Madeleine Delbrelová,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
