V červenci v jednom z kázání z Domu sv. Marty se papež František zastavil nad slovy textu Mt 6,7-15, kde je obsažena modlitba Otčenáš, a věnoval se zejména slovu Otec v křesťanském životě. "Ježíš označuje slovem Otec vlastní prostor modlitby."
Když se modlíme Otčenáš, vnímejme na sobě Otcův pohled
Pro křesťana nejsou modlitby magická slova, výraz "Otec" používal Ježíš právě v těch nejvýznamnějších životních okamžicích. Nemáme být v modlitbě upovídaní jako pohané a nemáme považovat modlitby za magické formule.Tento »Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte«, naslouchá nám ve skrytosti, tajně, jako On, Ježíš, který nám radí modlit se ve skrytu.
„Tento Otec nám dává identitu synů. A když říkám Otče, dotýkám se kořenů svojí identity, kterou je bytí syna. A tou je milost Ducha. Nikdo nemůže říci Otče bez milosti Ducha. Slovo Otče Ježíš používal v nejsilnějších momentech, když byl plný radosti a citu »Velebím tě Otče, protože jsi zjevil tyto věci maličkým« (Lk 10,21) nebo když zaplakal u hrobu svého přítele Lazara: »Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel« (Jan 11,24) anebo potom v závěrečných momentech svého života, na konci.“
„V těch nejsilnějších momentech – zdůraznil dále papež - oslovuje Ježíš Otce. „Otec“Je to slovo, které nejvíce užívá. Mluví s Otcem. Je to cesta modlitby a proto si dovolím říci, že je prostorem modlitby. Pokud nevnímáme, že jsme synové, necítíme se být syny a neříkáme Otče – konstatoval papež – je naše modlitba pohanská, je modlitbou slov.“
„Jistě – dodal – lze prosit Matku Boží, anděly a svaté, ale úhelným kamenem modlitby je Otec. Pokud nedokážeme začít modlitbu tímto slovem, nezdaří se.“
„Otče – znamená cítit na sobě pohled Otce. Cítit, že slovo „Otče“ není upovídanost, jako slova pohanských modliteb, nýbrž volání k Tomu, kdo mi dal identitu syna. Toto je prostor křesťanské modlitby - »Otče« - a potom prosíme svaté a anděly, konáme procesí, poutě... To vše je krásné, ale na počátku vždycky »Otče« a s vědomím, že jsme děti a máme Otce, který nás miluje a zná všechny naše potřeby. Toto je ten prostor.“
A odpusť nám naše viny...
„Je-li prostorem modlitby oslovení »Otče«, je atmosférou modlitby označení »náš«: jsme bratři, jsme rodina.“ V této souvislosti papež zmínil, co se stalo Kainovi, který pojal nenávist k Otcovu synu, ke svému bratru. „Otec nám dává totožnost i rodinu. A proto je tolik důležitá schopnost odpuštění, zapomenutí, zapomnění urážek, tedy onen zdravý zvyk říkat »nechme to být«. Pán ať jedná. Nepěstovat zášť, zlobu a pomstychtivost. Prosit Otce, odpustit všem a zapomínat na urážky je ta nejlepší modlitba, kterou můžeš říci.
„Je dobré občas v tom zpytovat svědomí. Je pro mne Bůh Otcem, cítím, že je mi Otcem? A pokud to tak necítím, prosím Ducha svatého, aby mne naučil to tak vnímat. A jsem schopný zapomenout na urážky, odpustit a nechat to být? A pokud ne, prosit Otce: »vždyť i tito jsou tvými syny, ublížili mi, ale pomoz mi odpustit«. Zpytujme v tom svoje svědomí, velice nám to prospěje. »Otče« a »náš« nám dává identitu dětí a rodinu, abychom šli životem spolu.“
Upraveno podle Radio Vaticana
