Ježíši, dovol mi, abych ti plná vděčnosti řekla, že tvá láska jde až k bláznovství. Jak chceš, aby se tváří v tvář tomuto Bláznovství mé srdce nerozběhlo k tobě? Jak by má důvěra mohla mít hranice? (sv.Terezie z Lisieux)
Pojďte ke mně všichni
„Kdo je maličký, ať přijde ke mně“, řekl Duch svatý Šalomounovými ústy a týž Duch lásky také řekl: „Malému se dostane milosrdenství.“ Jeho jménem nám prorok Izaiáš zjevuje, že v poslední den
„ přivede Pán své stádo na pastviny, svým ramenem je shromáždí, ve svém klínu jehňátka ponese“.
A jakoby tyto sliby nestačily, volá týž prorok, jehož inspirovaný pohled se už nořil do věčných hlubin, ve jménu Pána: „Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, na klíně vás budou chovat, na kolenou houpat.“
Přinášej Bohu oběť chvály a díkůvzdání
Kdyby všechny slabé a nedokonalé duše cítily to, co cítí nejmenší ze všech duší, duše vaší Terezky, ani jedna by si nezoufala, že nemůže dospět na horu lásky. Vždyť Ježíš nežádá velké činy, ale odevzdanost a vděčnost. Vždyť v padesátém žalmu přece řekl: „Nemusím brát býka z tvého chléva ani kozly z tvých ohrad. Neboť mně patří veškerá zvěř lesní a na svých horách mám zvířat na tisíce. Znám všechny ptáky na nebi, mé je vše, co se hemží na poli. Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším, co ho plní! Copak požívám maso z býků či piji kozlí krev? Přinášej Bohu oběť chvály a díkůvzdání!“ To je vše, co do nás Ježíš potřebuje, nepotřebuje naše skutky, ale jen naši lásku.
Žízním!
Týž Bůh, který prohlásil, že nám nepotřebuje říkat, má-li hlad, se totiž nebál žebrat u Samařanky o trochu vody. Měl žízeň. Ale když říkál: „Dej mi napít“, žádal Stvořitel vesmíru o lásku svého ubohého tvora. Žíznil po lásce.
Cítím víc než kdy jindy, že Ježíš žízní: mezi učedníky světa se setkává jen s nevděčností a lhostejnými a mezi svými učedníky nachází bohužel málo srdcí, která se mu bezvýhradně odevzdávají, která chápou celou něhu jeho nekonečné lásky.
Upraveno podle knihy
od Terezie z Lisieux Příběh jedné duše
kterou vydalo KNA
