Ježíš vyléval před Otcem své srdce
Když se Ježíš modlil v Getsemanech, zbrocen krvavým potem, tváří v tvář kruté smrti, vyléval před Otcem své srdce. Tato modlitba je pro nás důležitým příkladem. Ježíš si na nic nehrál a neodříkával "ty správné modlitby". Místo toho upřímně hovořil o své touze vyhnout se utrpení. Pokud toužíte po něčem, o čem si myslíte, že je to dobré, požádejte o to! To Otce těší. Ale nezůstaňte u toho. Ať je k vaší prosbě připojena i víra, důvěra, láska a naděje. Když to uděláte, Bůh změní vaše srdce, abyste se modlili jako Ježíš, abyste měli jeho postoj, jeho smýšlení (srov. Fp 2). Odevzdejme svá srdce Ježíši, vždyť on se za nás u Otce přimlouvá. Nechť v nás proudí jeho slova: Ne má vůle, Otče, ale tvá se staň.
Někteří lidé ignorují své srdce
a modlí se prázdnými slovy
Ve snaze vyhnout se bolesti z odevzdání sebe sama ignorují někteří lidé své srdce a modlí se k Bohu prázdnými slovy bez obsahu. Není tu žádný vklad. Máme Bohu přinášet své touhy, aby spolu se slovy stoupalo k nebi i naše srdce. Vstoupíme-li do živého vztahu mezi synem a otcem, vstoupíme na místo, kde lze žádat a dostávat.
Bůh samozřejmě neřekne „ano“ na každou naši žádost. Ne všechno dopadne přesně podle našich představ. Ale můžeme čekat dobré věci a rozpoznávat v nich Otcovu starostlivost. A když se odevzdáme modlitbě, naše touhy se začnou připodobňovat Otcovu srdci.
