Všechny lidské city se stávají modlitbou, jakmile je s úctou a vírou vložíme Bohu do rukou. Když je takto předložíme před jeho tvář a obětujeme mu je, neztratí svou intenzitu ani tíži. Budou však touto obětí proměněny.
Lidé se modlí spontánně, přirozeně a instinktivně. Ateismus je novodobá záležitost, která je ne-rozumná v pravém smyslu toho slova.
Představovat si vesmír a svět bez Boha totiž není logické, ačkoliv je to představa velice rozšířená.
Jakmile však existenci Boha připustíme, byť zatím nejasně a mimo racionální argumentaci, vyplyne z toho i to,
že rozpoznáme jeho všemohoucnost a obrátíme se k němu s prosbou.
Zde jsou základy modlitby.
Bible nám podává svědectví o tomto hnutí srdce, jež nelze než považovat za přirozeně lidské.
Jeho vrchol nalezneme v žalmech: ty v sobě shrnují celé množství situací, jež člověk může zažít, a vyjadřují ty nejhlubší vášně, jež lze zakusit:
důvěra, láska, nenávist, žárlivost, strach, vzpoura, msta, radost, prosba o pomoc, štěstí… Všechny tyto lidské city se stávají modlitbou,
jakmile je s úctou a vírou vložíme Bohu do rukou. Když je takto předložíme před jeho tvář a obětujeme mu je, neztratí svou intenzitu ani tíži.
Budou však touto obětí proměněny.
Apoštolové a první křesťané navázali na tradici židovské modlitby tvořenou žalmy a nasloucháním Božímu slovu.
Křesťanská modlitba je od svých počátků vystavěna na synaxi (tj. shromáždění věřících), jež do středu vnitřního života staví Eucharistii.
Tu provází recitace žalmů zpaměti a opakování invokace: střelné modlitby, jež v několika slovech soustřeďuje všechno podstatné na osobní duchovní cestě každého
věřícího.
Se svolením upraveno podle textu
Doma Samuela, novodvorského opata
Tváří v tvář Bohu
vydalo nakladatelství TRAPISTKY C.
