Na otázky ohledně modlitby odpovídá Darina, matka pěti dětí, vysokoškolská pedagožka, která se obrátila k víře ve svých 22 letech.
Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?
Snažím se žít v Boží přítomnosti, co nejčastěji si uvědomovat, že On je tu se mnou, že žiji pod Jeho láskyplným pohledem. Někdy říkám jen „Pane, tady jsem“, nebo „Ty to vidíš“. Jindy opakuji „Pane, smiluj se nade mnou“. Prožívám, že mě Pán bere takovou, jaká jsem, že mu můžu říct všechno, protože to stejně ví, že prostě můžu být sama sebou. Často ale mlčím, jenom zakouším, že Bůh je, že všemu dává smysl (i když já ten smysl ještě třeba nevidím), a vím, že jsem součástí tohoto tajemství.
Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?
Ze začátku jsem modlitbu považovala za jakýsi duchovní „výkon“, a protože jsem byla ve škole jedničkářka, tak jsem se snažila podávat „výkony“, a byla jsem z toho otrávená.
Bylo období, kdy mě hrozně nebavilo rozjímání nad texty z Bible, protože mě nic nenapadalo a byla to nuda.
Některá období se mně zdálo, že moje modlitba k ničemu není, že se stejně modlit neumím a že je to zbytečná námaha.
celý rozhovor s Darinou naleznete zde
