Modlitba nemůže to být kopírováním toho,
co jsme vypozorovali u druhých
Každý člověk je charakterizován
neopakovatelnou výbavou -
- duchovní, psychickou a fyzickou.
Ta během života nikdy nezůstává stejná.
Tato skutečnost nám velí dívat se realisticky
i na zkušenost modlitby.
Není a nemůže to být pouhá schopnost kopírovat to,
co jsme vypozorovali u druhých.
Nežádá se od nás totéž co od druhého.
Bůh nám v životě připravil jiné úkoly.
Sami se přece nemůžeme ocitnout v kůži jiného člověka.
Nežádá se od nás totéž co od druhého.
Máme jiný charakter a temperament.
Bůh nám v životě připravil jiné úkoly.
Modlitba je vždycky něco neopakovatelného,
stejně jako je neopakovatelný člověk.
Je to zcela osobní zkušenost.
V tom tkví její krása, ale také náročnost.
Objevovat způsob, který nám nejúčinněji pomáhá
při rozhovoru s Otcem
Neexistuje univerzální schéma modlitby,
po kterém bychom mohli sáhnout a použít je.
Musíme si dát práci při objevování způsobu,
který nejúčinněji pomáhá při rozhovoru s Otcem.
Musíme vynaložit úsilí na objevování vlastní cesty „spojení s věčností“.
Sv. Terezie Benedikta od Kříže k tomu říká: „Psychická situace je u různých lidí různá. Měli bychom umět objevovat vlastní způsoby, jak navazovat spojení s věčností, abychom je dokázali udržet a oživovat. Rozjímání, duchovní četba, účast na liturgii nebo na pobožnostech ... nepřinášejí každému a vždycky stejné ovoce. Ne každý je například schopen ustavičného rozjímání a i způsob rozjímání je u různých lidí různý. Proto je důležité najít si to, co nám nejúčinněji pomáhá, a také se toho naučit správně používat.“
