Kázání papeže Františka nad evangeliem (Jan 4,43-54) o uzdravení syna královského uředníka.
„Tento otec prosí o uzdravení svého syna. Pán trochu vytýká všem, ale také jemu: »Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte« (Jan 4,48). Hodnostář však nezůstává zticha a nemlčí, jde dál a říká: »Pane, přijď než moje dítě umře!« (v.49). A Ježíš mu odpověděl: »Jen jdi, tvůj syn je živ« (v.50).
Nezřídka je modlitba jenom ústní, nevychází ze srdce
Neupadněme do zvykovosti
K opravdové modlitbě jsou zapotřebí tři věci. První je víra: »Neuvěříte-li...«. Nezřídka je modlitba jenom ústní, nevychází ze srdce. Anebo je slabá víra... Pomysleme na jiného tatínka, který měl posedlého syna a jemuž Ježíš řekl: »Všechno je možné tomu, kdo věří«. A tatínek odpověděl jasně: »Věřím! Pomoz mé slabé víře!« (srov. Mk 9,23-24). Věřit v modlitbu. Modlit se s vírou, ať už se modlíme mimo bohoslužebné místo anebo přicházíme sem [do kostela] a Pán je zde, [ptejme se:] mám víru anebo jednám ze zvyku? V modlitbě buďme bdělí: neupadněme do zvykovosti, která si neuvědomuje, že Pán je; že s Ním mluvím a že je s to vyřešit problém. První podmínkou opravdové modlitby je víra.
Nechává-li tě Pán čekat, klepej a tluč
Jedná tak, abychom věc brali vážně
Druhou podmínkou, které nás učí Ježíš, je vytrvalost. Někteří prosí, ale milost nepřichází. Nemají tuto vytrvalost, protože vlastně nic nepotřebují anebo nemají víru. A Ježíš nás poučuje podobenstvím o člověku, který šel o půlnoci prosit souseda o chléb a vytrvale klepal na dveře (srov. Lk 11,5-8). Anebo podobenstvím o bezbožném soudci a neodbytné vdově, které jej neustále žádala, aby se jí zastal (srov. Lk 18,1-8). Víra a vytrvalost jdou spolu, neboť máš-li víru, máš jistotu, že ti Pán dá, oč prosíš. A nechává-li tě Pán čekat, klepej a tluč, a Pán nakonec milost udělí. Pán tak nejedná proto, aby se nechal prosit, anebo proto, aby ti řekl: raději si počkej. Jedná tak pro naše dobro, abychom věc brali vážně. Vezměme modlitbu vážně; ne jako papoušci: bla, bla a nic. To nám vytýká Ježíš: »Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov« (srov. Mt 6,7-8). Nikoli, tedy vytrvalost a víra.
K modlitbě je potřeba i odvaha
A třetí věc, kterou si v modlitbě přeje Bůh, je odvaha. Někdo si může myslet: Copak je třeba odvahy k tomu, abych se modlil či stanul před Bohem? Je zapotřebí odvahy postavit se, žádat a zacházet dál a dál, ba dokonce – nechci říci herezi – skoro Pánu vyhrožovat... Taková je Mojžíšova odvaha před Hospodinem, který chtěl zahubit lid a učinit Mojžíše hlavou jiného národa. Mojžíš však řekl: Nikoli, jsem s lidem (Ex 32,7-14). Potom odvaha Abrahama, který smlouvá o záchraně Sodomy: »A bude-li 30 spravedlivých, bude-li 25 a 20...« To je odvaha (srov. Gn 18,22-33). Této ctnosti odvahy je velice zapotřebí. Nejenom v apoštolských činech, ale také v modlitbě.“
