A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci(...) - amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt...

 

 

 

Jako šíp, který stoupá k Bohu

Pohovořme o průzračnosti modlitby, nejprve nad textem ze svatého Matouše 6, 5: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí…“

Průzračnost a pokora modlitby, to je něco, co má velký dosah, protože jakmile si řeknete „teď právě se modlím“, je po modlitbě! Velká hnutí lásky k Bohu nejsou nikdy vědomá. Svatý Antonín říkával: „Když si ten, kdo se modlí, všimne, že se modlí, přestává se modlit.“ Když nastane nebezpečí, nepřemýšlíme nad svým postojem, ale vrháme se k záchraně.

V Matoušově evangeliu (18, 20) rovněž čteme: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Není však dobré, aby se pozornost shromážděných lidí odklonila ke společenství; měla by být spíš jako šíp stoupající k Bohu, od něhož sestupují paprsky na společenství a celý svět.

 

Pane, zachraň mě...

Následující úžasné vyprávění mě vždy rozruší a připomene mi, jak jsem býval dojatý, když mi je moje dobrá maminka ve své zcela dětské povaze vysvětlovala pomocí jednoho z těch křiklavých italských obrázků, jak se to tehdy dělávalo: tonoucí svatý Petr a Ježíš, který mu podává ruku… Dnes máme k dispozici krásné obrázky, které můžeme dětem ukazovat a pak je někdy obměnit. Budou se ptát a vy jim budete vysvětlovat… a to v nich zůstane na celý život. Později jsem samozřejmě toto vyprávění nalezl v evangeliu; ale jak stárneme, cítíme, jak nás tyto věci přesahují; sotva jsme o ně zavadili, už přichází smrt.

Jedná se o tuto pasáž ze svatého Matouše (14, 22–32): „Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

Ježíš je v bouři, to on vše vyvolává. „Petr mu odpověděl: Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách…“ Jak je to krásné! Jsi-li to Ty… Když přistupujete k přijímání, řekněte mu: Pane, jsi-li to ty, poruč, ať k tobě kráčím po vodách, přes všechny obtíže, přes všechny překážky světa! Jsi-li to Ty, nenechávej mě tam, kde jsem, ale vezmi mě… Vezmi si mě pro něco jiného než pro život běžného křesťana…

„Petr mu odpověděl: Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách! A on řekl: Pojď! Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach,“ – vidíte, to je akt uvědomění – „začal tonout a vykřikl: Pane, zachraň mne!“ Ubohý Ježíš, jaké to má služebníky! A toto je jeho velký apoštol! „Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Měl kráčet dál a byl by padl do Ježíšovy náruče! Průzračnost modlitby si nemůžeme dát sami, můžeme však o ni žádat…

 

Se svolení převzato z knihy  
Charlese Journeta Promluvy o modlitbě
vydalo nakladatelství Krystal OP
(mezititulky redakční)