Vyjadřovat se osobním způsobem
Vývoj modlitby by měl nepochybně postupovat od užívání hotových formulací a metod až k rozmluvě s Otcem, která není sešněrována těsným korzetem. Zkušenost nás učí, že spolu s duchovním pokrokem se zmenšuje potřeba napodobovat, a tím víc o sobě dává vědět potřeba vyjadřovat se osobním způsobem. Modlitba je tím krásnější a pravdivější, čím je osobnější.
Formulované modlitby ale mají také své místo
To ovšem neznamená, že by spontánnost byla jedinou cestou modlitby. Je zapotřebí zachovat respekt k modlitebním formám patřícím do pokladnice církve. Jejich nesmírná hodnota se projeví v obdobích vyprahlosti. Tehdy je zatěžko modlit se vlastními slovy a zůstává nám jediné: trpělivě a pomalu opakovat „Otče náš“, „Zdrávas Maria“ nebo střelné modlitby, jako například: „Ježíši, milosrdenství!“, „Ježíši, miluji tě!“ „Ježíši, ať tě miluji!“
Pokud nastanou problémy v modlitbě,
měli bychom udělat všechno, co můžeme,
ale dále se neznepokojovat. (sv. Rafael od svatého Josefa)
