Trapistický opat André Louf používá výraz „zatvrzelí spravedliví“. Osobně se domnívá, že jich je velmi mnoho, snad mnohem více než zatvrzelých hříšníků. Paradoxně nejen velcí hříšníci, ale i „zatvrzelí spravedliví“ hledí na budoucí setkání s Bohem s nejistotou a strachem.
Setkání s Bohem jako nepříjemnost?
„Dělají, co mohou, aby zažehnali tuto nepříjemnost (setkání s Bohem!) nárazovou velkodušností a pěstováním ctností. Čím více se jim to daří (což je vždy relativní), tím více se domnívají, že se mohou vyhnout Božímu hněvu a zasloužit si Boží lásku.(…) „Neznají Boží milosrdenství - proto se čím dál víc snaží dělat všechno správně, a to z prostého důvodu: bojí se Božího hněvu. Podle toho, jak se jim daří uskutečnit svůj ideál v každodenním životě, se cítí více či méně osvobozeni od tohoto strachu.“
Iluze vlastní spravedlnosti
Na druhé straně, pokračuje opat André Louf, budova soběstačnosti, vystavěná na dobrých skutcích a ctnostech, ať už pravých nebo domnělých, se může stát s přibývajícími léty „štítem proti našemu nejhlubšímu já i proti druhým, přičemž existuje reálné nebezpečí, že nás bude nakonec bránit i před Boží milostí“. A skutečně, postoj soběstačnosti před Bohem, udržovaný iluzí vlastní spravedlnosti je zásadní překážkou přijetí evangelia, jakkoli se člověk prohlašuje za křesťana. Sám Ježíš opakovaně varoval před takovým postojem, označil ho za nejtěžší překážku pro přijetí nezaslouženého daru spásy v Kristu (srov. Lk 18,9–14).
Se svolením zpracováno podle knihy
Kateřiny Lachmanové
Terezie z Lisieux a Silván z Athosu
KNA, 2010
