Ladislav Heryán

Dr. Ing. Ladislav Herián, ThD., je knězem (římskokatolické církve) a řeholníkem kongregace salesiánů. Pochází z Petřvaldu, od roku 2002 působí v Praze. Věnuje se vyučování, práci s mládeží, je znám též jako "pastor undergroundu". Položili jsme mu pár otázek ohledně modlitby:

 

 

1. Co pro vás osobně znamená modlitba?

Je vztahem mezi mnou a Bohem.

2. Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínal? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

V dětství jsem se usilovně modlil hlavně u zubaře, aby mi nic nedělal. Asi kolem 14-15 let jsem se začal modlit růženec, od 15 jsem si navykl 30 minut denně proklečet v kostele, což jsem praktikoval asi do svých 30 let, pak jsem postupně tuto praxi opustil. Asi od 15 let jsem se rovněž učil rozjímat, začínal jsem nad Dopisy z pouště Carla Caretta, pak jsem přešel na Písmo. Dnes se snažím Písmo meditovat, a meditačním způsobem, pokud mám čas, se modlím i breviář a růženec. Zásadní mezníky v mém životě modlitby asi nebyly.

3. Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

Stále je pro mne otázkou smysl prosebné modlitby, a odpovědi typu „Bůh nás vždycky vyslyší, ale jinak, než to čekáme“, mne moc neuspokojují. Věřím, že nás Bůh miluje, ale nevím, do jaké míry můžeme modlitbou ovlivnit jednotlivé situace v našich životech. Je pro mne rovněž obtížné se formálně modlit, jsem-li unavený, zejména večer, proto se modlím hlavně ráno.

4. Kdo nebo co Vás na cestě modlitby zásadně ovlivnil(o), nebo inspiroval(o)?

Zásadně mne ovlivnilo setkání s jedním mladým knězem, když mi bylo 15, který mi vysvětlil, co je rozjímání a půjčil mi k tomu nějakou knihu. Jsem biblista, a tedy podoba mé modlitby a smýšlení o ní je do značné míry ovlivněno Biblí. Je mi velice blízký text sv. Pavla v listě Římanům 8,26: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ Často je má modlitba jen přitakáváním tomuto lkání. Velkou inspirací pro mne rovněž byla četba Ruského poutníka a praktikování Ježíšovy modlitby, o které se již řadu let snažím.

5. Co byste doporučil člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?

Aby se zkusil modlit spolu s někým, pak ho to třeba dovede i k osobní modlitbě. Jestliže ale člověk zjistí, že existuje Bůh, modlitba není nic složitého.

6. Jaká vidíte úskalí nebo nebezpečí v modlitebním životě? Může být modlitba i špatná?

Někdo řekl, že duchovní život bez modlitby je jako evangelium bez Krista. Je-li modlitba vztahem k Bohu, pak se o tento vztah musí pečovat jako o jakýkoli jiný vztah, jinak vztah vyšumí… Je-li tedy modlitba modlitbou, musí mít své pevné místo v životě a musí tedy být pravidelná. Špatná modlitba je lepší než žádná modlitba, ale co je to „špatná“?

7. Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?

Je možné se naučit žít neustále v přítomnosti Boží, neboť, jak říká sv. Pavel, „v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Sk 17,28), je to jen otázka tréninku a věrnosti. Normální život je naopak tím pravým místem pro modlitbu.

8. Pro mnoho lidí, co se chtějí pravidelně modlit, je problém najít si na modlitbu čas. Jak to řešíte Vy a co byste  doporučil ostatním?

Každý to máme jinak. V životě mohou být období, kdy to skutečně problémem být může, to je pravda. Já si myslím, že by si člověk měl vypěstovat návyk věnovat denně pár minut jenom Bohu tak, jako jich denně věnuje třeba svým zubům. Třeba k tomu stačí vstát o pár minut dřív. Jestliže má denní modlitba tuto strukturu, pak je i snazší se stále učit žít v přítomnosti Boží. Já jsem kněz a svůj život si řídím sám, těžko tedy mohu někomu něco doporučovat. Vstávám prostě tak, abych se pomodlit mohl. Jestliže si někdo na modlitbu nemůže najít čas, zřejmě se ve skutečnosti modlit nechce. Všechno je to tedy „v hlavě“.