/ Modlitba v životě / Seznam modliteb / Modlitby rozdělené podle formy, způsobu / Křížové cesty / Biblická
Biblická
1. Ježíš je odsouzen na smrt
"Také vás budou vydávat synagogám na soud a do vězení a vodit před mocné tohoto světa pro mé jméno. Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátele, někteří z vás budou i zabiti a mnozí vás budou pro mé jméno nenávidět. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy. Nebojte se - hle já jsem přemohl svět." Pane, udělali jsme první krok za tebou a už nás zachvátila hrůza, máme strach. Cesta za tebou začíná totiž odsouzením. Začínáme však chápat, že odsouzení tohoto světa není nic ve srovnání s odsouzením Boží spravedlnosti, kterým by musel projít každý z nás, kdybys nás nebyl vykoupil. Nechal ses za nás odsoudit, aby my jsme mohli být ospravedlněni. Láska k tobě, spasiteli, i k církvi nás nutí jednat podobně - riskovat odsouzení, protože jsem křesťan, proto, že chci svou víru dokázat a darovat také druhým. Pane, chceme tě následovat, neboť zřekne-li se kdokoliv z nás všeho, co má, dostane 100x více, protože kdo by chtěl svůj život zachovat, ztratí ho a kdo by ho pro tebe ztratil, nalezne jej.
2. Ježíš přijímá kříž
A počal je učit, že Syn člověka bude muset mnoho trpět a být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. Petr si jej vzal stranou a začal ho kárat. Ježíš mu však řekl: "Jdi mi z očí satane," a pak jim řekl: "Kdo mě chce následovat, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne." "Noste břemene jedni druhých a tím naplníte zákon." Kříž- pro Židy i pro mnohé z nás je pohoršením. S Petrem říkáme, to se ti, Pane, nesmí stát. A myslíme i na sebe - to se nesmí stát. Mesiáš ani jeho lid přece nemůže trpět. Moudří říkají: je to nesmysl přemáhat utrpení jeho pokorným snášením. A přece je to tak, protože kříž to není jen hrůza smrti, ale i naděje vzkříšení. Nezemřete-li sami sobě a svým zájmům, nemůžete mít se mnou podíl v Božím království, říká Ježíš. Kříž je začátkem společenství s Kristem, není nahodilostí v životě křesťana, ale nutností. Nedej, Pane, abychom se někdy odloučili od tvého kříže. Kříž je pro nás připraven v trpělivosti a lásce k nepříjemným povinnostem i lidem, k nemocným, v každém našem sebezapření, v utrpení a pomoci bližním. Jako Kristus totiž musíme hledat kříže našich bližních a brát je na sebe. Zbožnost bez obětování se lidem a tak i Bohu je zbytečná.
3. Ježíš padá poprvé
Byly to naše bolesti, jež nesl, naše nemoci, které na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je zraněn a ubit od Boha a pokořen. Jdeme, Pane, za tebou, ale již nemůžeme, vidíme kolem sebe jen samou bolest, hladové, umírající, děti, války, vraždy, mrzáky, nemocné rakovinou, nenarozené děti. Což může existovat Bůh a na toto se klidně dívat? Může, protože zlo je tak strašně v nitru každého člověka, že zničení zla by si vyžádalo zničení i naší svobody. Ale Bůh se na toto vše nemůže rozhodně dívat klidně. Poslal svého Syna, aby se v něm ztotožnil i s naší bolestí a tak bolest odstranil. Padá pod její tíhou, pod tíhou hříchů, kterými ho lidi odsuzují, bičují a křižují. Ano, náš hřích, nevěrnost lásce zapříčinila bolest ve světe. Pane, dej i nám povstat z našeho zoufalství a s tvým Kristem odhodlaně nést bolesti tohoto světa pro záchranu mnohých.
4. Ježíš potkává svou Matku
"Tvojí vlastní duší pronikne meč." Ježíš se potkává s tou, která ho porodila - s Marií, která ho jistě potěšila. Všichni ho opustili, jen ona s ním jde až pod kříž. Ona je vzorem církve - neopouští svého syna, když má projít utrpením, neotáčí se podle větru, podle lidí a společenských řádů, které jednou Ježíše oslavují a podruhé pronásledují. Jde s ním kamkoliv a znamená pro něj útěchu v bolesti. Taková má být i církev - jde za Ježíšem a je posilou všech křesťanů. Pane, ať i my s tvou Matkou těšíme své bratry, všechny pronásledované a trpící.
5. Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž
Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali a přinutili jakéhosi Šimona z Cyrény, který šel kolem z pole, aby mu vzal kříž. Jeho přinutili - nás nikdo nutit nebude - jde přece o vyplnění zákona lásky. Jistěže má každý z nás dost starostí svých vlastních, ale začne-li se starat i o druhé, pozná najednou, že zvládne i ty svoje a nebo na ty nedůležité přestane myslet. Pane, ty jsi přijal pomoc od člověka - člověk se stává tvým spolupracovníkem na díle spásy. Ty čekáš na nás ve svých bratřích, klesajících pod tíhou bolesti a starostí, že ti je pomůžeme nést. Neboť budeme-li si navzájem pomáhat, bratr bratru, soused sousedu, křesťan křesťanu, společně spasíme svět, neboť jim ukážeme lásku, lásku - čili tebe. Dej, Pane, ať nikdo nežije sám sobě, ale jeho láska ho přinutí zapomenout na sebe a věnovat se druhým.
6. Veronika utírá Kristovu tvář
Jeho tvář byla tak znetvořená, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled byl takový, že nebyl podoben lidem. Nepoznali ho - služebníka lidstva - Spasitele. Jeho utrpení je poděsilo, nechtějí ho vidět, zavrhli ho, opustili. Ale jeho láska dovede jít dál, i přes to eliké nepochopení svých blízkých,i nepochopení naše. Ale přece alespoň někdy se najde někdo odvážný, kdo odhodlán riskovat své pohodlí projeví alespoň malou službu opovrženému. Kristova podoba se otiskla prý do roušky, kterým mu otřela tvář.Jeho tvář se může otisknout také do našich srdcí až budeme ochotni prodrat se zástupem vlastních starostí, překážek a pomoci i tomu nejpohrdanějšímu.
7. Ježíš padá podruhé
Nezvládl jsme to. Mám malou vůli, už jsem zase padl do svého starého hříchu, do špíny světa. Nepomohla mi ani pomoc druhých. Jsem slabý, jsem hříšník. Dívám se na tebe, Ježíši, a čerpám sílu z pohledu na tebe. I tebe opustily síly. Nemohl jsi dál. Nyní jsme spolu s tebou postavení před rozhodnutí: vstát a pokračovat nebo ne? Vždyť hřích se někdy jeví tak krásným, a ani pak nebudu uchráněn před pády a kdoví, co na mě čeká na konci cesty, na konci života. Není lepší zůstat pohodlně ležet v přízemnosti cesty a jak říkají lidé "užívat života"? Ne! Čerpáme sílu z tvého příkladu - i ty jsi vstal, i když jsi věděl, že bude ještě hůř. I já povstávám ze své netečnosti a pohodlí, abych tě následoval dále, až na vrchol lásky.
8. Ježíš potkává plačící ženy
"Ne nade mnou, ale nad svými hříchy plačte a nad hříchy vašich synů." Jsou to matky izraelských synů, matky těch, které Ježíš přišel zachránit. Matky zástupů, které Ježíš učil, ale také matky těch, které Ježíše odmítli a odsoudili. Teď pláčou soucitem nad Ježíšem. Snad si také mysleli, že Ježíš je Mesiášem, který učiní Izrael mocným národem a zbaví je nadvlády Římanů. To vše je nyní ztraceno, Ježíš jde na smrt. Pláčou. I my jsme často dojati soucitem, když vidíme v televizi utrpení lidí, ale nejen v televizi, i kolem sebe. Máme plakat? Jistě, ale v první řadě nad sebou, neboť málo děláme proto, abychom svět zbavili hříchu a utrpení. I mezi námi jsou matky synů, kteří Ježíše odmítli. Vlastně každý z nás má odpovědnost za bližní, které nedokázal svým životem přesvědčit o Kristově lásce. Plačme tedy nad sebou a zkusme změnit svůj život tak, abychom na své osobě ukazovali lidem Boží lásku, která se odváží jít v konání dobra i cestou křížovou.
9. Ježíš padá potřetí
Ježíš řekl Petrovi: "Ještě než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." Kolikrát mám odpustit svému bratrovi? Pane, tvůj pád mi připomíná cestu nás lidí za dobrou věcí. Vytkli jsme si vysoký cíl a uprostřed cesty poznáváme, že na to nestačíme. Opakované neúspěchy nás odrazují od další cesty. Říkáme: už to nemá cenu, pro tohoto člověka něco dělat, třikrát mě už odmítl, už nemá cenu odpouštět, odpustil jsem třikrát a stejně to nepomohlo, stejně mě můj přítel zradil. Ty jsi, Pane, nám všem vzorem - vytkl sis vysoký cíl - spasit všechno lidstvo a nedal ses odradit ani neúspěchy ani vlastními pády. Nezastavil ses ani pod křížem nenávisti těch, které jsi přišel spasit. Tato ohromná láska ti pomohla překonat i tento pád. Pane, dej i nám takovou lásku, která se nezastaví v konání dobra ani před pády a zraněními, ani před nenávistí a posměchem, nepochopením. Jen tak budeme mít účast na tvé oběti za spásu světa.
10. Ježíš zbaven šatů
Dělí se o můj oděv, losují o můj šat. Ty však Hospodine nestůj daleko, má sílo pospěš mi na pomoc.Tvůj šat je, Pane, to poslední, co máš. Větší potupu si nemohli lidé vymyslet, jsi před nimi nahý, bezmocný. Ty Syn všemohoucího jsi bezmocný kvůli člověku, kterému chceš dát podíl na své všemohoucnosti. Ukazuješ nám na vlastním těle, jak náš hřích dovede potupit Boha. Ponížil ses, abys povýšil nás. Odpusť nám, Pane, že jsme se často povyšovali nad druhé a tak ponižovali i tebe. Viděli jsme tě nahého, bezmocného a nedokázali jsme ti pomoci. Nedokázali jsme poslat ani balíček lidem do Afriky, nedokážeme ani přemoci touhu vlastnit vše, co druzí ještě nemají. Ale ty jsi se přece vzdal i toho posledního, co jsi měl, aby měli i jiní. Pane, nauč nás své lásce.
11. Ježíš je přibit na kříž
Bůh předem rozhodl, aby byl vydán a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. V Zákoně se píše: Buď proklet každý, kdo visí na dřevě kříže. Hříchy druhých jsou, Pane, vidět na celém tvém těle. Pomstili se ti spravedlivému, nesnesou tě mezi sebou. Jejich viny jsou vyvýšeny a v tvých ranách jsou zřejmé všem, kdo se na kříž dívají. Tvé rány, Pane, volají do nebe, a přece ty nemáš žádná slova odsouzení pro své vrahy, ale naopak prosíš, aby jim Bůh odpustil. Dovedeme totéž i my?
12. Ježíš umírá na kříži
Co vlastně kříž symbolizuje? Jedna kláda stojí vodorovně a druhá napříč. Setkávají se v jednom bodě. Ano, v jednom bodě se setkává Bůh s člověkem. Je to průsečík lásky, ale také našeho pohrdání a nenávisti. Kříž to obdivuhodně spojuje - Boží svatost i naší hříšnost. To je vše spojeno v těle Ježíše Krista. Smrt i vzkříšení, radost i utrpení, slabost i síla. I my jsme částí tvého těla, Pane. A když vidíme hřích u svých bližních, měla by jej vynahradit naše svatost, když vidíme nenávist, měla by ji vynahradit naše láska. Jen v jednom bodě se totiž setkáváme s Bohem i bližním. V průsečíku lásky, kterou nezabije ani kříž, ani nenávist těch, které jsme povini milovat.
13. Ježíš je sňat z kříže
Jak hrozně ti asi, Maria, muselo být, když jsi držela na klíně mrtvé tělo svého syna kteréhos tolik milovala. A přece i nyní jsi měla víru, že je to Syn Boží. Ty jsi měla takovou víru, že se ti Ježíš po vzkříšení ani nemusel zjevit, protože ty jsi stále věřila. Jak je to však s naší vírou? S vírou ve všemohoucího Boha, když ve světě je tolik bídy. Jakoby se Bůh odmlčel, jakoby byl mrtev, proč nezasáhne? Protože nezasáhl, ani když křižovali jeho Syna, vydal ho, protože je Pánem i nad smrtí a na Ježíši jasně ukázal, že bolest i smrt dokáže proměnit ve slávu vzkříšení. Ano, Maria nedrží mrtvé tělo, drží Ježíše, který po třech dnech opět vstane. I nám by se mohlo zdát, že Maria drží na rukou mrtvé tělo - církev, která někdy vypadá jako bez života, když se nesnažíme pro ni žít. Ale přece i Maria věří, že toto někdy mrtvé tělo církve zase ožije. Pane, dej ať nezklameme víru tvé matky a všem, i nevěřícím, dokážeme, že církev žije.
14. Ježíš je uložen do hrobu
Uvrhls mě do hluboké jámy, do propasti, do nejhlubších temnot. Mezi mrtvými je moje lůžko, mezi padlými, co leží v hrobě. Jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly. Hrob v zemi, v té zemi, kterou si člověk vyvolil raději, než ráj Boží lásky. Chceš nám, Pane, ukázat, kam až vede lidská neláska, sobectví, touha užívat světa? Do věčného hrobu. Jenom ve tvých stopách se může smrt změnit v život. Kdy už konečně pochopíme, že svůj hrob si kopáme sami, když žijeme jen pro sebe, pro své pohodlí, pro tento svět? Budou tu snad naše hmotné statky věčně? Ne jen láska je věčná. Láska a duchovní hodnoty. Ty by jsme měli především hlídat. Je třeba se pustit hříchu ještě dříve, než nás stáhne s sebou do hrobu, pak už bude pozdě. Chtít povstat z hrobu svého sobectví a starostí, jak se nejlépe zabydlet na této zemi, musíme již teď, neboť bychom se zde mohli zabydlet navěky. Je to sice paradox, ale protože hříchem bylo vše převráceno naruby, platí nyní: Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho pro Krista ztratil, nalezne ho.
