Cesta kříže a života

Pane Ježíši, chceme v této chvíli jít křížovou cestu s tebou a zamyslet se nad tím, co nám chybí k tomu, abychom tě mohli plně následovat. Ať nám tato křížová cesta k tomu pomůže. Amen.

1. Ježíš odsouzen

Tak mě napadá, kolik lidí mne kdy soudilo - ať měli pravdu, či neměli. A jak jsem na to reagoval? Většinou pobouřeně, zlobil jsem se, protože se někdo dotkl mého "já", což je nepříjemné. Ale také mě napadá, kolik lidí jsem odsoudil já. Kolikrát to bylo oprávněné, bylo-li to vůbec kdy oprávněné, protože soudit náleží Bohu, který jediný vidí do srdcí lidí. Stydím se, Pane. V mém jednání chybělo mlčení. Mlčení na místo pocitu ukřivděnosti, mlčení na místo hněvu, mlčení na místo kritiky. Stydím se právě při tomto zastavení křížové cesty, kdy Ty jsi mlčel. Je mi jasné, že Tvé mlčení nebylo výrazem zbabělosti, ale bylo uvědomělé, hodnotné a odpovídající velikosti Tvé osobnosti. -Pane Ježíši, odpusť nám všechny situace, kdy jsme místo mlčení nevhodně mluvili.

2. Ježíš bere na sebe kříž

Ježíš trpí. Za sebe? Ne - za nás. A za koho trpěli lidé během války, třeba v koncentrácích? Jsme jakž takž ochotni nést kříž za někoho, koho máme rádi, ale za nepřátele, za celý svět? Vezmeme na sebe kříž nějaké nemoci bez reptání a smutku? Cítíme zodpovědnost za celý svět? Musíme si přiznat, že jsme často slabí a neochotní... Odpusť nám Pane a dej nám sílu nést svůj kříž i kříže druhých.

3. Ježíš poprvé padá pod křížem

Ježíš padá. Kříž je těžký, on je vyčerpaný. Copak ho asi napadlo, když upadl a z davu stojícího kolem se nikdo nezvedl, aby mu pomohl? Nikdo nezavolal: "Ježíši, jsem s Tebou, vydrž." Naopak - ti kolem zevlující byli také příčinou jeho pádu. Ti ho také srazili - svojí lhostejností, hříchy. Nenapadlo ho, že už nemá cenu vstát, když ti za které tak trpí, o to nestojí? Co si myslel, nevíme. Ale víme, že jeho láska k nám byla větší, než naše láska. - Odpusť nám, Pane, všechnu lhostejnost, nevěru, selhání.

4. Ježíš potkává svoji matku

Vztah matky a syna. Jaké jsou dnešní vztahy mezi rodiči a dětmi? Máme plné domovy důchodců, rodiče jsou pro své děti nežádoucí. Máme také plné kojenecké ústavy, dětské domovy. Není, bohužel ani zvláštností, že rodiče nechtějí své děti. Kde je chyba? Jak to, že odstraněním sociálních rozdílů, bídy a zavedením relativního blahobytu nevzrostla láska a úcta mezi lidmi? A čím jsme zavinili tento stav my? - Ježíši, Maria, pomozte, ať ve světě roste láska mezi lidmi. Ať se uzdraví vztahy mezi generacemi a hlavně v rodinách.

5. Šimon z Cyreny pomáhá nést Ježíši kříž

Šimon z Cyreny. Třeba šel domů, pospíchal..., třeba se řídil heslem "Co tě nepálí, nehas." Třeba ho ani nezajímalo, že budou křižovat nějakého Ježíše. Třeba měl desítky důvodů, aby Ježíšovi nepomohl nést jeho kříž. Jako my. Všechno si racionálně zdůvodníme. Ale naše rozumové důvody často nejsou ničím jiným než lhostejností a sobectvím. Zamysleme se nad tím, že žádný z nás nemůže obejít křížovou cestu, že ačkoli budeme mít strašně na spěch, budeme zastaveni a přinuceni, jako tehdy Šimon. A kříž vzatý z přinucení víc bolí a tlačí. Vzpamatujme se a milujme víc, protože z lásky automaticky vyplývá dobrovolnost. Ale z lásky, ne z nelásky! - Odpusť nám, Pane, všechnu lhostejnost, odmítavost nesení kříže, ať již svého vlastního nebo druhých.

6. Veronika podává Pánu Ježíši roušku

Nabízí mu roušku, taková maličkost. Jaký to mělo význam? Co to změnilo na průběhu křížové cesty Krista? Význam to mělo. Praxe potvrzuje, že jen tehdy, zvládne-li člověk věci malé, je schopen zvládnout i věci velké. Přesto se oháníme tvrzením, že člověku nezáleží na věcech nepodstatných, malých, že záleží na těch rozhodujících. Ale nakonec neděláme ani ty malé, ani ty velké. Neděláme nic. A z malých sobců vyrůstají velcí sobci. - Pane Ježíši, odpusť mi nevěrnost ve velkých ale i v malých věcech.

7. Ježíš padá podruhé

Padá, a zase se zvedá. Kolikrát my už jsme upadli - pod tíhou problémů, selhání, hříchů. Kolikrát my už jsme upadli a nechtělo se nám znovu vstát, znovu začínat. A přitom víme, že bez toho nemůžeme jít dál. Stydím se Pane, že jsem promeškal tolik času váháním, leností, než jsem šel dál.

8. Ježíš potkává plačící ženy

Setkání se ženami, které plakaly nad Ježíšem a jeho údělem. Jaké jsou dnešní ženy a co bývá důvodem jejich pláče? Co by asi řekl Ježíš dnešním ženám? Jak dnes žijí ženy svoji roli, tak krásnou roli ženství? „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi…“ (Lk 23,28). Odpusť mi, Pane, že jsem často soudil povrchně o tom, co je dobré a co zlé; daruj mi světlo rozlišování.

9. Ježíš padá potřetí

Kolikrát jsem upadl já? Kolik těchto pádů bylo zbytečných? Kolik jsem jich zavinil svou nedůsledností? Kolikrát jsem se chtěl polepšit, vstát , ale odsouval jsem to rázným slovem "zítra". Stydím se Pane, za každé takové zítra, které mnohdy skončilo jako nikdy. Odpusť mi, začnu hned dnes, hned teď. - Odpusť mi , Pane, že jsem nápravu svých chyb odsouval, či jí neuskutečnil vůbec.

10. Ježíšovi svlékají šat

Kristus je ponížen i tímto způsobem. Přijímá to s klidem. Ani my se neubráníme tomu, aby se nám ostatní smáli, nadávali nám. Je těžké přijmout svou nahotu, bídu, výsměch a pohrdání druhých. V podobných chvílích, které prožíváme, ať je nám útěchou příklad Krista, který to vše prožil na vlastním těle a kráčí s námi i po naší křížové cestě. Pane, nauč mě přijímat svou ubohost bez hořkosti.
 

11. Ježíš přibit na kříž

Bolest .Bolí nás zuby, bolí nás v krku, bolí nás když nás někdo urazí, bolí nás... Bolest je součástí každého života, každého člověka. Snažíme se ji odstranit. Tvrdíme, že by náš život byl bez bolesti hezčí, že bychom byli šťastnější. Asi ne. I dlouhé hodiny trvající procházka v krásném parku by nás unavila. Nejkrásnější umělecká díla světové úrovně byla vytvořena svými autory v utrpení, námaze, bolesti. A chceme-li svůj život vytvořit jako krásné umělecké dílo, potom se bez tohoto tvůrčího prvku neobejdeme.  Na bolest je zbytečné nadávat - stejně si tím nepomůžeme, ztrácíme tím jen energii, ale přijímejme bolest jako hodnotu z rukou Otce, který ví, proč nám ji dává. Zhodnoťme ji, vraťme mu ji jednou až budeme umírat jako hřivnu rozmnoženou. Pane, nauč nás přijímat bolest jako Boží dar.

12. Ježíš umírá na kříži

Smrt je nesmírně smutná - ztrácíme v ní ty, které máme rádi. Ale už málo domýšlíme skutečnost, že oni smrtí přecházejí tam, kde žijí s Bohem. Myslíme na sebe, vlastně nám scházejí, ale už vůbec neumíme prožívat jejich radost ze setkání s Pánem. A umírat budeme také my. Jak? Bude záležet na nás, na tom jak jsme žili. Jak žijeme teď. „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království“ (Lk 23,42). Pane, Ježíši Kriste, buď s námi nyní i v hodině naší smrti.

13. Syn na klíně své matky

Která matka měla většího syna než byl Ježíš? A který syn měl větší matku, než byla Maria? Maria přijala i tuhle chvíli od Boha, jako služebnice mlčenlivá, pokorná. Jistě jí nebylo lehko, když držela mrtvého syna v náručí. Těžko si dovedeme představit, že by v této chvíli odvolala své: "Jsem služebnice Páně...". A co my? Už jsme dali Bohu svůj bezvýhradný souhlas ke všemu? Maria, matko bolesti, ale také matko radosti, pokory, nauč nás přijmout Boží vůli bezvýhradně jako jsi to dělala Ty. Stůj při všech matkách, které trpí pro své děti.

14. Ježíš uložen do hrobu

Ti nejbližší svého Pána ukládají do hrobu. Myslí na to, že ho ztratili, že jako jeho učedníci teď budou pronásledováni, je jim smutno, a zatím... Zatím zvítězilo již Světlo nad tmou, zvítězila již Láska nad zlem, zvítězil Život nad smrtí.. Kristus vstal z mrtvých. Vidí to zase jen hrstka, ti, kteří mají prosté a pokorné srdce. Vítězství, které nebylo zadarmo. Ani to naše nebude zadarmo. Máme možnost volby - buď zvolíme Ježíšovu cestu kříže a světla a radosti, nebo cestu bez Ježíše a cestu tmy... Pro co se rozhodneme?! Pane Ježíši, pomáhej nám ve všech životních bojích, ať jednou získáme život věčný. Amen.

Závěrečná modlitba

Děkujeme ti, Pane, že jsme se v této chvíli mohli zamyslet nad svým životem, v němž tolik chybujeme. Dej nám sílu do dalších dnů, abychom všechny životní chyby dokázali odstraňovat a tak umřít tomuto světu. Abychom byli plně závislí na tobě, na tvé lásce a na tvém milosrdenství a měli účast na tvém věčném životě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.