O smyslu kříže

Vydáváme se Pane za tebou, na cestu kříže. Nechceme jít jako četní indiferentní diváci na tvé historické cestě, ani nechceme jít jen jako jeruzalémské ženy - s citem a pláčem - ale chceme jít s otevřeným a chápavým srdcem Marie a Jana, kteří stáli pod křížem. Chceme se snažit pochopit alespoň trochu, co je kříž, a do svého života ho přijmout a prosíme, dej nám k tomu potřebné milosti.

1. Ježíš na smrt odsouzen

Na tomto zastavení ještě není kříž, dřevo kříže - a přece v obou hlavních postavách - v Kristu a Pilátovi - se jasně rýsují dva světy: svět kříže v Kristu a svět lidský v Pilátovi. Kristus svázaný, bezmocný, ponížený, potupený, odsouzený - prostě slabý. A Pilát ve své moci, na vladařském křesle, vynášející rozsudek, svrchovaný. Pane, my víme, na které straně je vítězství, Pilát bude smeten dějinami, poněvadž chce zachránit sám sebe, svůj život jen lidskými prostředky, spoléháním na císaře. Ty se zcela vydáváš, zdánlivě ztrácíš svůj život - vydáváš ho do rukou Otce. Přijímáš soud, utrpení - ne pro utrpení - ale protože je to vůle Otce. Chceš nás učit, že i slabost, pronásledování, odsouzení je spásou, vítězstvím - ale jen jestliže je to vůle Otcova, jestliže za tím stojí Bůh. Pane, dej mi chápavé srdce !

2. Ježíš na sebe bere těžký kříž

Sotva jsme vstoupili na cestu za Kristem, sotva jsme začali rozjímat - už je tu kříž. Řekli jsme si, že se budeme na této křižové cestě učit chápat kříž. Chtěli jsme meditovat, přemýšlet o kříži - ale Kristus nám dává hned na počátku na srozuměnou, že chápat - to neznamená přemýšlet, uvažovat, meditovat - ale chopit se - ne především myšlenkou, ale svýma rukama, svým celým tělem, životem! Napřed se chopit - uchopit a pak pochopit - to je přesně cesta kříže. Chopit se ho ne proto - že kříž chápu, že jsem ho pochopil - ale proto, že je to vůle Otce, moudrost otce - i když to srdcem, myslí nechápu! Pane, dej mi nejen chápavé srdce, ale i ochotné ruce i tělo pro kříž.

3. Ježíš padá pod křížem poprvé

Hned jak se uchopil Kristus kříže, po pár krocích, dává nám pochopit, že kříž není jen nějaké břemeno, ale že je to nástroj, který rozdrtí to lidské v nás, který zatlačí zrno do země, nejen aby zemřelo - ale aby vydalo stonásobný užitek, ne mocí a silou lidskou, ale mocí Boží. Kříž je moc Boží ke spáse, i když zdánlivě lidsky vzato, je to nástroj smrti. Je to jediný prostředek, nástroj štěstí - i když je to paradoxní! Pomáhá, aby praskla tvrdá lidská slupka a ukázalo se božské jádro našeho života. Proto často sráží na zem. Pane, dej, abychom se znovu chápali kříže, i když pod ním padáme.

4. Ježíš potkává svou matku

Lidé často pokládají kříž za trest. Nechtějí se ho chápat, poněvadž se domnívají, že si jej nezaslouží - zde se setkávají dva nejčistší lidé na světě - v kříži, bez diskuzí a slov. Jen pohledy říkají: ano, je to vůle Otce. Jestliže tedy nese kříž Kristus - nevinný Beránek, jestliže s ním na cestě kříže jde jeho Matka, čistá, svatá, pak mě to nutí pochopit, že kříž nesou často právě ti čistí a dobří, protože kříž není tresten, ale prostředkem spásy. Pane, dej, ať se neptám "proč", když jsem nevinný, ale ať pochopím a nesu ochotněji svůj kříž.

5. Šimon z Kyrény pomáhá nést Ježíši kříž

Toto zastavení je pravým kontrastem předchozímu. Lidé hříšní kříž nést nechtějí! Proč? Poněvadž jsou neochotní? To ne, ale poněvadž kříž nechápou: nevidí ve světle víry, že kříž není jen dřevo popravy, že není jen trestem - ale jestliže ho nesou svatí - že je nástrojem spásy. Nechápou, že Bůh volí to, co je slabé, opovržené, nepatrné, aby právě na té slabosti a ubohosti jasně zazářila a projevila se Boží moc a síla. To je moudrost kříže. Pane, dej nám chápat tvou moudrost, projevenou v kříži, ať se ho ochotně chápeme!

6. Veronika podává Ježíši roušku

Kolem cesty, po níž Kristus jde s křížem, je plno diváků. Vidí tu velikou veřejnou potupu Kristovu, jsou rádi, že je nestihlo něco takového, jsou schováni v bezejmenném davu. Na cestě stojí jen Kristus ve své potupě a - kati. Šimon se nechal nutit, aby jasně naznačil divákům, že s křížem nechce mít nic společného. Ale tady na křížovou cestu vstupuje ochotně slabá Veronika. Odděluje se od bezejmenného davu - svým skutkem lásky se hlásí ke kříži - veřejně - neohlíží se na potupu a posměch. V potupě, v posměchu, v kříži má Kristus božskou důstojnost. I když v očích lidí vše ztratil. Měřítko lidské" zachovat si důstojnost, lesk, uznání lidí, měřítko kříže: zachovat si Boží přízeň a vše ostatní ochotně ztratit. Pane, dej nám sílu chápat moudrost kříže.

7. Ježíš padá pod křížem podruhé

Je obdivuhodné, jak se Kristovy pády střídají s různými setkáními s lidmi. Kristus padl poprvé, abychom chápali, pak přichází chápající Matka a chápající Veronika, aby  s ním nesly jeho kříž. Dále  Šimon, který odmítá. A Kristus, jakoby chtěl znovu vykřiknout na všechny lidi svým pádem: i když odmítáte, zůstane pravdou, že jedině přijetí kříže vás může naplnit klidem, vnitřním pokojem a dovést vás k trvalému štěstí. Pane, ať nemusíš pro nás znovu a znovu padat, dej, ať konečně pochopíme!

8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy

Na křižové cestě stojí mnoho lidí a zřetelně se rýsuje jejich postoj ke kříži. Cit a pláč - to není správný postoj ke kříži. Kristus to odmítá: neplačte nade mnou, nad křížem! Ale přijměte kříž, obraťte se, změňte své smýšlení - plačte nad sebou! Ne cit, slzy, ale čin života, přijmout kříž, zemřít sobě. Pane, nauč nás pravému chápání kříže.
 

9. Ježíš padá pod křížem potřetí

Další pád nám ukazuje, že kříž je trvalou součástí života. Nejen když přijde nemoc, starost, bolest, ale stále je zapotřebí padat do země jako zrno! Tímto zastavením nám Kristus připomíná, že kříž není epizoda v jeho životě, ale že ho nesl stále - vždyť tak často říkal: Nepřišel jsem konat vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal. Padal jako zrno stále k zemi a umíral své vůli, sobě ... Kristus nám tu říká: vezmi denně, stále, trvale .. nejen o velikonocích, nejen v postě, nejen v pátek - stále kříž a nes ho přes všechny pády - trvale - věrně až na Kalvárii k bráně hrobu a vzkříšení. Jen chvilková ochota a nálada pro kříž, to nestačí. Pane, ať vždy znovu vstávám s křížem, ať znovu odcházím s ním za tebou ...

10. Ježíš o šat oloupen

Ježíšovi berou vše: šat, čest, svobodu a nechávají mu jen kříž. Kříž je pro Krista souhrnem vůle Otcovy, on nic jiného nechce, ostatního se vzdává. Kříž tedy není jen něco těžkého, bolestného - ale znamená vzdát se své důstojnosti, být ochoten v očích lidí třeba ztratit, nestrachovat se o to, co si lidé pomyslí - ale držet se jediného" vůle Otcovy, s hlubokou vírou, že On se postará. Pane, dej nám pochopit, že naše slabost odevzdaná do Tvých rukou je síla.

11. Ježíš ukřižovaný

V Getsemanech se Ježíš modlil: Otče, je-li možné, ať mne mine tento kalich. Ježíš prosil, váhal. Potom ale Ježíš přijímá kříž - nepřijímá ho jen svýma rukama, ale celým tělem, celým životem. Dává se na něj přibít, celou postavou, pevně, aby vyjádřil: já a kříž tvoříme jednotu. Rouhači ho vyzývali" sestup z kříže a my uvěříme! Ježíš zůstává přibitý na kříži v celých dosavadních dějinách spásy: na kříži v Eucharistii, kde se obětuje, na kříži ve své církvi, kde je ponižován a zabíjen... Tak i my musíme přijmout kříž - nejen tak trochu, ale celým srdcem, celou bytostí, nejen na chvíli, ale celým životem. Pane, můj duch zajisté je připraven, ale tělo je slabé. Pane, posilni mne svým křížem.

12. Ježíš umírá na kříži

Kříž neznamená slabost a bezmocnost, neznamená jen pošetilost, neznamená jen potupu, neznamená jen pády, neznamená jen bolest, utrpení a břemeno, neznamená jen oběť. Ale znamená odevzdat i svého ducha, svůj život do ruky Boží, znamená umřít! Lidé se bojí smrti - té tělesné, ale bojí se i umřít sobě, svému já, prosazování svého - drží se sami sebe! Tady je klíč k pochopení kříže i cesta k jeho přijetí - umřít, pustit se sám sebe, pustit se ne do vzduchoprázdna, do propasti, ale do ruky Boží. To je ale jediná cesta k přijetí kříže, potupy, bolesti, utrpení ... Pane, do rukou tvých vkládám, dávám svůj život.

13. Ježíš sňat z kříže

Hned na začátku cesty Kristus dal na srozuměnou, že náš vztah ke kříži nemá být jen meditace, úvaha, lítost - ale otevřené přijetí kříže. Kristus nám zanechal kříž jako odkaz. Za svého života řekl: vezmi denně!... Kdo nebere, není mne hoden! Proč toto zastavení? Má nás to dojmout? Sedmibolestná? Matka se zabitým synem? Ne! První následovnice! Otevřela náruč, nejen sčítala rány, nejen líbala a slzami omyla - ale Krista v kříži zcela přijala. toto zastavení je jako posmrtný Kristův vzkaz - nezapomeňte, ne plakat a rozlítostňovat se - ale pochopit a chopit se - srdcem i rukama, celým životem! Pane, dej ať chci!

14. Ježíš uložen do hrobu

Kříž znamená, že Kristus přijal vše, co bylo vůlí Otce, odevzdal mu i svůj život. Nyní je už vše dokonáno. Tolikrát padal k zemi, abychom chápali, že zrno musí zemřít, padnout do země. Teprve pak se naplní záchrana Boží, vzkříšení - ne uprostřed křížové cesty. Bůh zachraňuje tam, kde vše lidské naše padlo, kde jsme do krajnosti vydali sami sebe v hluboké důvěře jemu. Pane, dej nám zcela pochopit tuto božskou cestu a dej nám po ní jít!
 

Závěr

Pane, vidím zřetelně tvou světlou postavu jdoucí s křížem před námi. Tvá cesta, tvůj čin k nám volá, křičí! A my děláme krok - my chceme i svůj kříž nést podle tvého vzoru, tak, jak ty ukazuješ. Zůstaň s námi na naší křížové cestě!