F

Sv. František z Assisi

Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje: kde je nenávist, tam ať přináším lásku,
- kde je křivda, ať přináším odpuštění, - kde je nesvár, ať přináším jednotu,
- kde je omyl, ať přináším pravdu, - kde je pochybnost, ať přináším víru, - kde je zoufalství, ať přináším naději, - kde je temnota, ať přináším světlo, - kde je smutek, ať přináším radost. - Pane, učiň, ať nechci tolik být utěšován, jako spíše utěšovat,
být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. V: Neboť tak jest:
kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu se odpouští, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.

Sv. Faustyna Kowalská

Ježíši ukřižovaný, ty jsi má moc. "Když celou mou duši bolest ovládne, a obzor se setmí jako noc, a bolestí je srdce zdrcené, Ježíši ukřižovaný, ty jsi má moc. Když se v duši bolem stmívá, napíná síly, bez oddechu zápasí a srdce v hořkém bolu zmírá, Ježíši ukřižovaný, naději mé spásy. Tak ubíhá den za dnem, duše hořkostí se sytí a srdce v slzách tone, Ježíši ukřižovaný, ty mi jak záře svítíš. Když kalich hořkosti přetéká a vše se spiklo proti ní a duše prožívá chvíle Getseman, Ježíši ukřižovaný, ty mě ochráníš. Když duše s pocitem vlastní nevinnosti, přijímá ta Boží odpuštění, tehdy srdce odplácet umí láskou mrzutosti, Ježíši ukřižovaný, mou slabost ve všemoc proměňuj." (Z knihy Deníček. Boží milosrdenství v mé duši. Vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001)

sv. František Saleský (modlitba ve stáří)

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat – ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“ Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen.

Zdroj: biskupství brno