Umíš se modlit!

„Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.“ (Řím 8/26)

Možná, že ses nikdy nemodlil...

Umíš se modlit. Možná ses nemodlil od doby, co jsi byl malý. Možná je ti modlitba naprosto cizí. Nebo ti říkali, že modlit se je těžké a že to stejně k ničemu nevede. Nebo máš třeba strach, že by Bůh tvou modlitbu nevyslyšel. Nebo ses někde doslechl o zvláštních pocitech, které člověk může při modlitbě prožívat, a teď se bojíš, že budeš zklamaný. Ale ani to všecko dohromady ti vůbec nemusí bránit, aby ses modlil.

Umíš se modlit. Můžeme si dovolit ti to napsat, ačkoliv tě osobně neznáme. Ale ten, ke kterému se můžeš modlit a který si přeje s tebou mluvit, ten tě zná. Je ti úplně blizoučko. Zná tě lépe, než znáš ty sebe samého, a je ti blíž než ty sobě samému. Ježíš je Bůh, který se stal člověkem. Už při svém příchodu na tento svět se rozhodl přebývat i ve tvém srdci. Čeká tam na tebe. Přeje si, abys ho tam hledal a nalézal. Právě tam chce s tebou mluvit, tam si přeje, abys mu naslouchal. Zná tě a miluje tě jako nikdo jiný na tomto světě. Můžeš se mu svěřit se vším ve svém životě, s tím, co je na něm krásné i co je těžké, se svou radostí i bolestí, s tím, co ti přináší radost, i s tím, co je špatné a co tě zahanbuje.

Modlit se znamená svěřovat se Bohu úplně se vším. Modlit se znamená mlčet a naslouchat. Znamená to vpustit Boha do každodenního života, do sebe a do svých vzpomínek, zkrátka do všeho, co říkáš, co si myslíš a co děláš. Bůh už udělal velký krok směrem k tobě. Cesta modlitby právě začíná i pro tebe, ale tobě stačí udělat jen malý krůček. Povzbuzujeme tě k němu. (Youcat, modlitební knížka pro mladé, kolektiv autorů, KNA)
 

Neumím se modlit… 

…pokud toto řekne člověk, který to v životě ani nezkusil, je rada poměrně jednoduchá : Zkus to, a ono to nějak dopadne! Neříkej, že se neumíš modlit lidem, ale pověz o tom Bohu –  to bude tvá první modlitba. Možná, že se bojíš navázat kontakt s Bohem proto, že nevíš, jaký je. Kdo je pro tebe Bůh? Je to někdo, z koho máš strach? Kdo tě nezajímá?  Kdo kontroluje, jestli chodíš do kostela, modlíš se a jsi hodný? Pro celý křesťanský život a tedy i pro modlitbu je nesmírně důležitá představa, jakou o Bohu máme – takový pak bude i náš život, naše modlitba. Naše představa o Pánu bude vždy daleko od reality, ale snažme se za pomoci Písma, učení církve, duchovního doprovázení, dobré duch. četby, rozhovorem s lidmi blízkými Bohu tyto představy korigovat správným směrem. 
Další texty viz: ke komu se modlíš

Nejdůležitější je víra

Nejdůležitější ze všeho při modlitbě je stejně vždy víra. S vírou se prostě postavím před Pána a svěřuji se mu s tím, co mi leží na srdci. Přicházím k Otci. Tady mizí všechny formality a veškeré zbožné povzdechy jako: „Ó Matko, přicházím k tobě zkroušeně s takovou či onakou prosbou, maje na paměti tvou mateřskou lásku.“ – Na takový výrok by mi moje maminka odpověděla: „Synu, ty přece nepiješ, tak co se to s tebou děje?“ Najednou se vytvořila nesnesitelně umělá atmosféra. A totéž platí s tátou. A s Otcem. Přistupujme k němu s vírou. Zbytek je v jeho rukou. (Joachim Badeni, Modlitba?No problém!, KNA)
 

Proč se vlastně modlit?

Modlí se mnoho lidí v různých kulturách a různého vyznání. Dokonce i lidé, kteří nevěří ničemu, se někdy ocitnou v situaci, kdy přilnou k nějaké větší duchovní skutečnosti, než jsou oni sami – ať už z pocitu vděčnosti a údivu nebo když je něco bolí, trápí. Ve 21. století se o spiritualitu zajímá víc a víc lidí a v mnoha lidech roste hlad po vnímání smyslu a hloubky, které materiální zajištění nemůže poskytnout. Například některé britské televizní programy (Spirituality Shopper, The Monastery atd.) zaznamenaly vzrůstající touhu po hlubší dimenzi lidského života a hlad po smyslu a pokoji. Filozofové a autoři duchovní literatury rozeznali tuto touhu po sjednocení s „božským“ jako součást lidské povahy. Augustin z Hippo ve 4. století psal o neklidu, o kterém věřil, že může být upokojen jen časem stráveným s Bohem.

Modlitba může být součástí odpovědi na tento neklid, může dosáhnout hlubin Boha a sebe sama, abychom ve svých životech nalezli větší smysl a naplnění.Modlitba znamená pro mnoho lidí mnoho věcí. Může to být automatická reakce, zvyk, stav bytí, vzpomínka z dětství, spontánní vylití potěšení nebo starostí. Může být doprovázena slovy, tichem, zapálením svíčky.

Modlitbou překračujeme hranice sebe sama, zaměřujeme pozornost na vyšší moc. Pro křesťany je modlitba jádrem vztahu s Bohem. Je to forma komunikace, základní kámen víry, prostředek, kterým vyjadřujeme zkušenost s Bohem v našich životech. Mnoho lidí se však modlí jen obtížně. Možná na modlitbu nenacházíme čas, popřípadě si myslíme, že jsou v tom všichni lepší než my – úspěšnější, schopní modlit se déle nebo důsledněji. (Sue Mayfieldová, Objevování modlitby, KNA )

Odkazy na další texty : neumím se modlit