Youcat - Modlitební knížka pro mladé

"Dle mého názoru není modlitba nic než rozhovor s přítelem, se kterým se rádi scházíme, abychom si s ním popovídali, protože nás miluje." Terezie z Avily.

 

 

Umíš se modlit!

Umíš se modlit. Možná ses nemodlil od doby, co jsi byl malý. Možná je ti modlitba naprosto cizí. Nebo ti říkali, že modlit se je těžké a že to stejně k ničemu nevede. Nebo máš třeba strach, že by Bůh tvou modlitbu nevyslyšel. Nebo ses někde doslechl o zvláštních pocitech, které člověk může při modlitbě prožívat, a teď se bojíš, že budeš zklamaný. Ale ani to všecko dohromady ti vůbec nemusí bránit, aby ses modlil.

Umíš se modlit. Můžeme si dovolit ti to napsat, ačkoliv tě osobně neznáme. Ale ten, ke kterému se můžeš modlit a který si přeje s tebou mluvit, ten tě zná. Je ti úplně blizoučko. Zná tě lépe, než znáš ty sebe samého, a je ti blíž než ty sobě samému. Ježíš je Bůh, který se stal člověkem. Už při svém příchodu na tento svět se rozhodl přebývat i ve tvém srdci. Čeká tam na tebe. Přeje si, abys ho tam hledal a nalézal. Právě tam chce s tebou mluvit, tam si přeje, abys mu naslouchal. Zná tě a miluje tě jako nikdo jiný na tomto světě. Můžeš se mu svěřit se vším ve svém životě, s tím, co je na něm krásné i co je těžké, se svou radostí i bolestí, s tím, co ti přináší radost, i s tím, co je špatné a co tě zahanbuje.

Modlit se znamená svěřovat se Bohu úplně se vším. Modlit se znamená mlčet a naslouchat. Znamená to vpustit Boha do každodenního života, do sebe a do svých vzpomínek, zkrátka do všeho, co říkáš, co si myslíš a co děláš. Bůh už udělal velký krok směrem k tobě. Cesta modlitby právě začíná i pro tebe, ale tobě stačí udělat jen malý krůček. Povzbuzujeme tě k němu.

 

Modlitby druhých lidí jsou cestou ke tvé osobní modlitbě

Pevně formulované modlitby tě mohou uvést do modlitby vyjadřované tvými vlastními slovy a do vnitřní modlitby mlčení. Již vytvořené modlitby neslouží pouze k „přeříkávání“. Tím, že si přivlastníš modlitbu druhého člověka, modlíš se společně s ním a on s tebou. Může  ti být průvodcem ve víře, pomáhat ti při hledání cesty k modlitbě vlastními slovy a k modlitbě mlčení. Staneš se tak člověkem prohloubené modlitby, člověkem žijícím ve spojení s Bohem.

Může se stát, že se ti jednotlivé modlitby, věty nebo slova uloží hluboko do srdce. Setrvej u nich. Dopřej si chviličku času. Vpusť ta slova hluboko do srdce, připusť si je k tělu. Možná budeš mít chuť naučit se je nazpaměť a brát si je s sebou do zaměstnání a do dění běžného života. Také ti může pomoci, když se budeš modlit nahlas. Nemusíš se pokaždé pomodlit všechny modlitby. Vyber si takovou, jejíž znění tě mimořádně osloví.

Dokážeš se modlit. A budeš-li chtít, můžeš začít hned teď.

 

 Malá škola modlitby

1. Rozhodni se

Bůh nás tu chtěl mít jako svobodné lidi a také nás svobodnými stvořil. Mnohokrát za den zvažujeme různé možnosti, volíme priority a činíme rozhodnutí. V životě se nic neobejde bez rozhodování. Chceš-li, rozhodni se, že se staneš člověkem modlitby a že začneš pracovat na svém vztahu k Bohu. Už večer se rozhodni, že se ráno pomodlíš, a už ráno se rozhodni, že večer uzavřeš den modlitbou.

2. Buď věrný v maličkostech

Mnozí začínají velkými předsevzetími, ale zakrátko ztroskotají a domnívají se, že modlitba není nic pro ně. Začni tím, že si pevně stanovíš čas krátké chvilky pro modlitbu. Věrně ji zachovávej! Pak tvá touha i modlitba dostanou šanci růst podle toho, jak je to přiměřené tvému času a okolnostem.

3. Dopřej si čas na modlitbu

Modlit se znamená bděle vnímat Boží náklonnost k sobě. U Boha nepotřebuješ žádat o audienci. Na čas k modlitbě se nevztahují žádná zvláštní kritéria. Urči si pravidelný čas (dobrý návyk pomáhá) – čas klidu (což v praxi často bývá časné ráno nebo večer), čas hodnotný, který máš rád, ale o který se také můžeš podělit (tedy žádný „vycpávkový“ čas).

4. Připrav si vhodné místo

Místo, na kterém se modlíš, bude ovlivňovat tvou modlitbu. Proto si zvol takové místo, na kterém se ti dobře modlí. Pro mnohé je to pelest postele nebo psací stůl. Jiným pomůže, když si vytvoří vlastní modlitební místečko, které jim bude připomínkou a pobídkou. Může to být malá stolička zvaná „klekačka“ nebo židle s klekátkem, kobereček, pobízet k modlitbě může ikona, svatý obrázek, svíčka, Písmo nebo modlitební knížka.

5. Vytvoř si rituál pro svůj modlitební život a dodej mu strukturu

Bude tě stát spoustu sil nutit se znovu a znovu k modlitbě. Dodej své modlitbě pevný řád (ritus). Ten by tě neměl omezovat, ale naopak by ti měl pomáhat, abys nemusel každý den přemýšlet, jestli se vůbec budeš modlit a jak. Než se začneš modlit, uvědom si Boží přítomnost a také po modlitbě si dopřej ještě chviličku času, abys mohl Bohu poděkovat a vyprosit si jeho požehnání.

6. Modli se celou bytostí

Modlitba není jen záležitostí myšlenek a slov. V modlitbě se může sjednotit s Bohem celý člověk: tvoje tělo, tvé vnitřní a vnější vnímání, tvá paměť, vůle a cit nebo sen minulé noci. Někdy ti dokonce i roztržitost poskytne cennou informaci o tom, co je pro tebe skutečně důležité, co hýbe tvým životem a co chceš Bohu výslovně přednést a složit mu k nohám. To, co máš před sebou, co tě napadá při modlitbě a na co bys nerad zapomněl, si můžeš zaznamenat na lísteček, a pak se zase klidně můžeš vrátit k modlitbě.

7. Modli se rozmanitými způsoby

Objev a rozvíjej v sobě různé způsoby modlitby, které můžeš obměňovat podle doby, momentálního rozpoložení a situace. Může to být předem formulovaná ústní modlitba jiného člověka, k níž se připojím; osobní modlitba v určité záležitosti; modlitba slovy Písma svatého (například z biblických čtení liturgie daného dne); modlitba srdce (nebo takzvaná Ježíšova modlitba), při které se s každým nádechem opakuje kratičké zvolání nebo pouhé jméno Ježíš; vnitřní modlitba, během níž celý člověk navenek i uvnitř mlčí a naslouchá…

8. Využívej příležitostí

Můžeš také využít příležitostí, které se samy nabízejí, a modlit se průběžně (použít např. střelné modlitby, prosby, stručné díkůvzdání nebo chvály); k tomu je vhodná doba v čekárně, jízda autobusem, vlakem nebo autem (nemusíme okamžitě po nastartování pouštět rádio), přestávka mezi vyučovacími hodinami, návštěva kaple nebo kostela při každodenní pěší cestě z práce. Využij příležitostí k modlitbě, aby se staly pozváním k opakovanému navázání kontaktu s Bohem.

9. Pusť Boha ke slovu

Modlit se zároveň znamená i poslouchat, co Bůh říká. Nemusí hovořit výlučně a vždy jen slovy Písma svatého, která se den po dni čtou v církvi. Promlouvá také v tradici církve a ve svědectví svatých. A rovněž mluví – často skrytě – v srdci každého člověka, například v hlasu tvého svědomí nebo ve tvé vnitřní radosti. Písmo svaté propůjčuje Božímu slovu hlas, a tak je může naše srdce slyšet. Když se modlíš, pusť Boha ke slovu. Vytvoř si k němu důvěrný vztah – takový, abys dokázal odlišit jeho hlas mezi mnoha jinými a aby ses mohl učit rozlišovat jeho vůli.

10. Modli se spolu s pozemskou i nebeskou církví

Ten, kdo se modlí, zařazuje se sám nebo spolu s jinými do velkého společenství těch, kteří se modlí. Toto společenství sahá od země až k nebi a spojuje lidi žijící na zemi s anděly, se svatými i s bezejmenným zástupem těch, kteří už přebývají u Boha. Modlit se také znamená přimlouvat se za sebe navzájem. Proto je dobré, aby se člověk nemodlil pouze sám, ale jak jen to je možné také spolu s ostatními: s rodinou, přáteli či farním společenstvím – a se svatými. Můžeš je prosit o přímluvu. Vždyť modlitební solidarita lidí před Bohem nemůže být přerušena smrtí.

 

Modlitby

Nikdo jiný než ty

Občas mám chuť zakřičet:

Dejte mi všichni pokoj!

Nechte mě být! Zmizte!

 

Nepotřebuji vás,

ať se ke mně nikdo nepřibližuje,

ať si ušetří své dobré rady,

ať za mě nikdo nerozhoduje,

ať za mě nikdo nežije můj život.

 

A přece, Bože,

toužím po tvé opravdové blízkosti,

doufám v tvé povzbuzení a radu,

přeji si tvé pochopení,

lačním po skutečné lásce.

 

Ty to všechno víš,

nic před tebou nezůstane skryto.

Chci ti otevřít všechny své hranice,

chci tě pustit do svého života,

staň se mým králem.

 

Děkuji ti, Bože,

že neustále klepeš na mé dveře

a že mě nikdy neopouštíš.

Amen.

(Dörte Schrömgesová)

 

 

Provázej mě, vlídné Světlo
 

Provázej mě, vlídné Světlo,
veď, když temnota mě svírá!
Noc je temná, domov vzdálený,
veď mě a chraň mé kroky.
Netoužím už spatřit, co je kdesi v dáli.

Postačí mi teď udělat další krok.

Dříve jsem se nemodlil:

„Prosím, veď mě!“

Myslel jsem si, že znám svou cestu.

Měl jsem rád poklidné dny,

mému srdci kralovala pýcha –

prosím, Pane, zapomeň.

Od nynějška mě veď po své cestě.

 

Ty jsi byl vždy se mnou a žehnal mi.

A já pevně věřím, že mě povedeš

přes močály a skaliska,

dravým proudem řek,

dokud má temnota nepomine

a já ráno nespatřím úsměv tvých andělů,

které jsem tolik miloval

a na nějaký čas ztratil.

Amen.

(Podle modlitby Lead, Kindly Light J. H. Newmana)

 

Pomoz mi modlit se za úsvitu

Volám k tobě, Bože, za úsvitu,

pomoz mi modlit se a soustředit své myšlenky na tebe.

Sám to nedokážu.

Ve mně je tma, ale u tebe světlo;

jsem osamělý, ale ty mě neopouštíš;

jsem malomyslný, ale u tebe je pomoc;

jsem nepokojný, ale u tebe je mír;

ve mně je hořkost, ale u tebe trpělivost;

nerozumím tvým cestám,

ale ty znáš cestu pro mě. Amen.

(Ditrich Bonhoeffer)

 

Zůstávej s námi, Duchu svatý

Zde jsme, Pane, Duchu svatý,

přijď k nám a zůstávej s námi,

svou milostí se vlij do našich srdcí!

Uč nás, co máme činit a kam dospět,

ukaž nám, jak máme působit.

Ty, jenž nadevše miluješ poctivost, nedopusť,

abychom uvedli ve zmatek tvůj spravedlivý řád.

Ať nás nesvede z cesty nevědomost,

neovlivní lidská pochvala a přízeň,

nepokazí úplatnost či falešné ohledy.

Dej, ať nás s tebou pojí jedině tvá milost,

abychom byli v tobě svorně zajedno

a v ničem se neuchýlili od pravdy.

Amen.

(Z modlitby koncilních otců, 1962)

 

Georg von Lengerke, Dörte Schrömges
Youcat - modlitbní knížka pro mladé
KNA, 2012